15 let lásky

 Dnes je to neuvěřitelných 15 let, co spatřila světlo světa naše Nelinka. Vzpomínám si, jak jsem chtěla nějaké zvířátko. Děti odrůstaly, už netoužily držet se maminky za sukni a mě bylo najednou nějak smutno. Jen jsem se bála, že to s tou němou tváří nebudu umět. Úplně živě si vybavuji chvíli, kdy mi kamarádka povídá, že její fenka bude mít štěňátka. Než se narodily, tak jsem pořád přemýšlela, jestli ano nebo ne. Nakonec mě postrčil manžel, ale musela jsem slíbit, jak budu náš přírůstek do rodiny vychovávat, aby věděl co smí a co ne a hlavně kam smí. Mezi největší podmínky patřilo pes nesmí do postele a nesmí se krmit naším jídlem. Mě je to jasné do teď, jen netuším, jak je možné, že bez plyšáka v posteli se nejde spát a poslední dobou se bez plyšáka ani nesnídá:-))). Samozřejmě, že první zákaz porušil manžel a to doma nebyla ještě ani dva dny:-). Kamarádka mi vybrala klidné štěňátko. Přesně za dva měsíce jsme si přivezli domů malé bílé nic. Nelinka si zvykla velmi brzy a s lišáckým výrazem si omotala celou domácnost kolem tlapky. Jediný, kdo ji měl správně vycepovanou, byl starší syn. Oblíbila si pobyt na chalupě a procházky. Vždycky jsem kamarádce tvrdila, že je určitě křížená s klokanem, protože její skoky byly obdivuhodné. Její zvědavý čumáček byl pořád někde strčený a neustále špinavý. Když jsme si přinesli na chalupu první kotě, okamžitě se staly nejlepšími kamarády a parťáky na lumpárny. Nejraději hlídala koťátka, která se nám narodila. S kočičí mámou se střídaly v hlídání. Vůbec si nedovede představit, kolik štěstí a lásky nám každý den poskytuje. Dnes už je to psí dáma v letech a na lumpárny už dávno nepomýšlí, ale mazlí se neustále. Plyšáky už necupuje a chuť k jídlu ji neopustila. Je to malý žrout. Občas si dělám legraci, že kdyby dostala možnost, tak nás sní, jak Otesánek na posezení:-). Nelinko, přejeme hodně zdraví a abys tu s námi byla ještě hodně dlouho. Rija