Když venku prší

No prší, je asi trošku nadnesené, ale počasí dneska bylo jak v dubnu. Ochladilo se, chvíli trošku sprchlo, pak svítilo sluníčko a pak opět déšť. Počasí a pracovní vypění mnulých dní rozhodlo, že se dneska bude jenom lenošit. Nemám to moc ve zvyku, ale skoro týdenní boj s technikou a prokousávání novým programem mi dalo dost zabrat. Proto jsem se rozhodla, že vám trošku odtajním svou sbírku medvídků. Na Vánoce to bude už pět let, co jsem dostala svého prvního medvídka, po kterém jsem moc toužila, abych mohla vytvořit na chaloupce malou dekoraci. Byl maličký a spíš jen z legrace, protože manžel nemohl uvěřit, že bych ve svých letech opravdu mohla chtít medvídka. Když viděl mou radost, pochopil že jsem svá slova myslela vážně. Dneska jich mám přes 80 a nejsou jen plyšoví. Tři jsem si dovezla ze svých cest do zahraničí, jednomu je přes padesát let, jednomu skoro sedmedesát a jeden osmdesát. Tak vás zvu na malou procházku mou sbírku. Rija

                         Medvídka v puntíkované košili jsem si dovezla z Francie

Medvědice je také z Francie

Tento velikán bude mít zachvíli 55 let

Dánská medvědice

Svíčka

Oranžový medvídek je mýdlo a zlatý svíčka

Obyčejné dny v obyčejném životě

Pár dní jsem svůj blog zanedbávala. Nějak mě ty vedra, co u nás panují zpomalují a taky toho bylo nějak moc. I tak jsem prožívala nádherné dny. O víkendu jsme měli na chaloupce na návštěvě přátele. Známe se mnoho let a je moc krásné se s nimi setkat. Pořád máme o čem si povídat a je fajn, že se u nás cítí jako doma. Přestože jsem měla v pondělí volno, abychom se užili co nejdéle, uteklo to jak voda. Musím přiznat, že to bylo náročné. Nejsem zvyklá chodit pozdě spát a třídenní ponocování mi dalo zabrat a ještě dneska je to na mě znát. Potřebovala jsem probdělé noci dospat. Kde je doba, kdy jsem byla schopná ponocovat skoro denně a únavu jsem skoro nepociťovala. Jo člověk holt stárne a i vedra se na únavě podepsaly. Stěží se mi daří zachytit krásy přírody. Ranní červánky jsou jednou z těch krás a další  zvířata. Neustále nestačím obdivovat naše kočky. V největších vedrech se rozvalí ve stínku a dokáží spát celé hodiny a člověk kolem nich může chodit a je nic ze spánku nevytrhne. Zahrádka se kupodivu drží a díky studni, co máme na zahrádce můžu zalévat dosytosti. V půlce července to už vypadalo kriticky, docházela voda. Stačilo pár dní dešťů a spodní vody stouply a studna se naplnila. Pro příští rok se musím krotit v osazování truhlíků a nádob. Než totiž všechno pozalévám trvá to docela dlouho. Naštěstí se zahrádka odvděčí svými květy. Růže si teď daly chvilku oddych, aby mohly zase nádherně rozkvést. Kvete mi jen jedna a to je nezmar. Kromě zahrádky si užívám návštěv přátel. Zrovna včera jsem byla za kamarádkou, která má šestitýdenního chlapečka. Je to takový malý andílek, ostatně jako všechny děti. Už dlouho jsem nedržela v náruči tak malé miminko. Nedivím se, že je pro většinu lidí dětský úsměv nejkrásnější na světě. Tenhle malý človíček se na mě usmál a hned byl svět veselejší. Bylo to moc příjemné odpoledne a kamarádce moc děkuji za pozvání a že mi dovolila pomazlit se s jejich korunním princem. Ještě dnes cítím tu nádhernou vůni, jakou voní všechny miminka. S tvořením to teď bylo slabé, ale na víkend hlásí ochlazení, tak zkusím zrealizovat pár drobností, které nosím už nějakou chvíli v hlavě. Přeji vám všem krásný nadcházející víkend Rija

Kouzelné ráno

Za ranních červánků
sen mi vjel do spánku.
Jsem viděla chvíli
nad hlavou tancovat víly.
Oděny byly snad
v lehounký vílí šat.
Přec to byl pouhý sen
mám na co vzpomínat celý den.

Ano přiznávám, že je to chabý pokus o verše, ale  je to snad poprvé, co se mě nějaký verš vůbec napadl. A co mě k tomu vedlo, veršovat právě v úterý. Dnešní ráno. Rozhodla jsem se, že tento týden budu dojíždět do práce z chaloupky a můj hodný manžel mě každé ráno vozí na nádraží na vlak. Dneska ráno jsem vyšla z domu a uchvátil mě pohled na oblohu přede mnou. Vycházející sluníčko zbarvilo oblaka do nádherné malinové barvy a oblaka vypadala, jako právě natočená cukrová vata (ještě stále ji miluji, právě tak jako když jsem byla malá). Než manžel otevřel bránu, tak jsem vytáhla foťák a udělala pár fotek. Den začal krásně a mě vůbec nevadilo, že jsem musela vstávat o hodinu a půl dřív, než když jsem na bytě. U nádraží jsem vystoupila a ještě jsem nebyla na nádraží a něco vyběhlo z křoví a já se šíleně vylekala. Zůstala jsem v němém úžasu stát, protože z přilehlého křoví, hned u nádražní budovy, vyběhly srnky. Tedy jedna srnka a dva koloušci. Chvíli jsem zírala, jak zvířata přeskakují koleje a hodlají zmizet v dalším křoví. Tu mi blesklo hlavou, že zkusím vytáhnout foťák a vyfotit srnky. Snažila jsem se skoro nehýbat a opatrně zaostřila foťák. Bohužel nemám moc kvalitní optiku a mě se klepou ruce, jak staré bábě, takže první záběry byly rozmazené. Už jsem to chtěla vzdát, ale na nádraží je zábradlí, které oděluji prostor nádraží od kolejí. Pomalými krůčky jsem se šinula těch pár metrů k zábradlí, abych na něj mohla položit foťák a pak už jsem jen cvakala a cvakala. Srnky ještě vyšly z poza stromů a já měla nejspíš štěstí na správný vítr. Prošly se podél kolejí a po pár minutách zmizely v křoví. Musím se přiznat, že jsem celý den těšila až stáhnu fotky a uvidím, zda se aspoň nějaká podařila. Jsou trošku mázlé, ale jsou. A když už jsem na nádraží stála sama, tak jsem udělala i pár snímků nádhraží a oblohy nad ním. Dnešní den začal přímo kouzelně, byl trošku hektický a končí přímo kouzelně, poněvadž jsem měla na návštěvu kamarádku, se kterou jsem se už pár let neviděla. Bylo to moc příjemné setkání. Proto mi snad odpustíte to poetické zasnění. Přeji vám krásný večer a zítra pohodový den. Rija

Zahrádka koncem července

Letošní rok se mi daří plnit sny. Každý víkend se mi podaří kousek poposunout moji představu o budoucím vzhledu zahrádky. Možná jednou se dočkám, že budu mít krásnou kvetoucí zahrádku. Prozatím jsem spokojená, že mám část zahrádky olemované obrubníky. Sekačka už nenadělá takové škody. Postupně se nevzhledné kouty mění v rozkvetlá zákoutí. Ještě je pořád co zvelebovat a asi ještě hodně dlouho bude. Naštěstí mi jde práce od ruky, protože mám pořád kolem sebe vé čtyřnohé pomocníky. Jsou všichni pořád kolem mě. Prázdniny jsou v polovině a doufám, že do září stihneme všechny úpravy. Postně budu přinášet reportáže proměn zahrádky. Rija