Poslední únor

Neskutečné, pomaličku končí únorový den. Nechce se mi ani věřit, že už máme za sebou dva měsíce tohoto roku a to nám okolnosti nadělily jeden den k dobru. Nějak mi to moc nepomohlo, stejně pořád nestíhám. Myslím si, že i kdyby měl den padesát hodin, tak nebudu stíhat. Ale abych nebyla tak moc kritická. Kamarádka mi poslala zajímavou inspiraci a musela jsem vyzkoušet. Největší legrace byla, vymyslet základní kruh. Ještě štěstí, že mám v okolí chlapy, kteří mají logické myšlení:-)))). Co byste taky chtěli po blondýně:-)). Nakonec vše klaplo a mohlo se šít. Zatím provizorní místo, ale s výsledkem jsem spokojená. Skoro ve stejném čase další inspirace. Stačilo otevřít skříň, vytáhnout látky a ušít. Mezi kostičkami a proužky se vešlo ještě jedno jarní šití (časem na něj také přijde). Jen kolem zahrádky kroužím jak mlsný pes a bez valného výsledku. Nějak mě to pořád nebere. Pak se okolnosti posbírají jinak a bude se kopat, dláždit, budovat. Jedete koupit sáčky do vysavače a kroky vás zavedou jinam, plechové dekorace musí jít s vámi. Naprosto přesně vím, kam ty věci dám. Náhodou pak jdete do zahradě a vidíte krokus a jaro už leze i na vás. Musela jsem koupit macešky. Sněhulákům u nás prostě odzvonilo. Určitě nás zima ještě potrápí, ale posledním únorem pro mě skončila zima a zítra hurá, zabořit prsty do země a bude po dámě. Otlačená kolena, smutek za nehty a prsty plné trnů a drobných ranek a v neděli už se začnu těšit do práce, protože kdyby byl více denní víkend, tak se nepostavím. Takže jaro vítej a hurá na to. Rija