Vzpomínky na.....

Řekla bych, že měsíc květen uhání raketovou rychlostí. Tak nabité dny jsem neměla už hezky dlouho. Nestíhám události ani zaznamenávat. Hned první víkend jsme vyrazili do západních Čech zavzpomínat si na naše společné začátky. Na poslední chvíli jsme změnili plány a místo po dálnici jsme vyrazili po okrskových silnicích a udělali dobře, protože naše slavná D1 byla opět na více místech ucpaná a i když cesta trvala o hodinu déle než po dálnici, tak jsme určitě dojeli dřív. Mě to tak moc nevadilo, celou cestu jsem kochala krajinou a vesničkami a městy. Především zahrádkami:-). Hned po příjezdu déšť ustal a celý víkend byl překrásný. Ubytovaní jsme byli v Hořovicích, v příjemném hotýlku. Neskutečné, že už uběhlo tolik let a z reálného života zbyly už jen vzpomínky. Pro mě byly začátky dost kruté. Mladá, nezkušená s půlročním miminem, jsem se ocitla na druhém konci republiky. Do té doby jsem byla pořád obklopená velkou rodinou a najednou sama. Manžel neustále v práci a já sama v cizím prostředí. Navíc začínala zima a velmi brzy jsem musela kočárek vyměnit za sáně, protože tolik sněhu jsem znala jen z obrázků Josefa Lady:-)))). Dnes se tomu už jen usmívám, ale tenkrát jsem hodně často brečela. Ale na druhou stranu byla to úžasná škola života v krásném prostředí brdských lesů. Procházky v létě s kočárem byly úžasné. Náš bývalý dům je opravený. Jinak se toho v městečku, za těch 31 let, co jsme se odstěhovali, moc nezměnilo. Ubyly obchody. Při procházce Zbirohem jsem měla možnost vnímat jiné věci než tenkrát, kdy jsem hlídala dítě, aby se mu něco nestalo a moje oči neměly takovou možnost věnovat se domům, rostlinám a dalším zajímavostem. Konečně jsem si mohla prohlédnout budovu kostela, staré radnice, či muzeum J.V. Sládka. To jsem věděla, že tam je, ale prostě nebyla příležitost si všechny budovy lépe prohlédnout. Zajeli jsme se podívat na zámek. Tenkrát se k němu nesmělo. Dnes je krásně opravený a stejně krásný je i přilehlý park. V zámecké kavárně jsme se občerstvili u šálku kávy. Měla jsem v úmyslu zajít na prohlídku sálu, který vymaloval Alfons Mucha a namaloval zde své nejznámější dílo Slovanskou epopej. Bohužel nejbližší termín měli plný a nechtělo se nám s Nelinkou čekat na další prohlídku. Změnili jsme plány a vyrazili na Skryje. Procházka mezi stromy, skalisky podél říčky až k vodopádu byla osvěžující a zároveň dobrodružná. Vzpomněla jsem si, jak jsme tam byli s ročním synem i s golfkami. Dnes se sama divím, co vše jsme dokázali s malým dítětem podnikat. Teď už bych byla opatrnější a bála bych se. Den jsme zakončili příjemným posezením na terase pokoje. V neděli dopoledne jsme se prošli zámeckým parkem v Hořovicích. Když jsme sem tenkrát jezdili, tak byl zámek i park uzavřený a opravoval se. Takže po třiceti letech jsem se konečně mohla pokochat sochami z rukou Matyáše Bernarda Brauna, které zdobí Sluneční bránu. Cesta domů byla klidná a rychlá, jeli jsme po dálnici. Přeji pohodové dny. Rija