Víkend v Třeboni

V nastaveném cestovatelském duchu, začal i náš první zářijový víkend. Při večerním posezení u skleničky vína a čekání na začátek koncertu v Počátkách, jsme jen tak uprostřed hovoru došli k tématu našich výletů a zjistili jsme, že jsme letos nebyli v jižních Čechách. Poslední léta bývá naším zvykem vyrazit s koly do jižních Čech, nejčastěji do Třeboně. Takže slovo dalo slovo, internet poskytl nabídku ubytování a my mohli vyrazit. Jen tentokrát jsme místo kol vzali Nelinku. Stává se z ní právoplatná cestovatelka a po loňském šoku, již nemá trauma, když vidí kufr. Nevím, co se tenkrát v jejím malém mozečku odehrávalo, ale nejspíš měla strach, že ji jedeme někam odložit. V pátek, po práci, jsme vyrazili a po pohodové cestě v podvečer dorazili na místo určení. Výběr penzionu se nám podařil a mi stanuli skoro v centru Třeboně,  u dveří, v zeleni ukrytém, penzionu. Pokoj byl krásný, velký s výhledem na zeleň a Zlatou stoku. Ještě večer jsme vyrazili na procházku, aby Nelinka zjistila, kde je doma a my mohli opět ochutnat třeboňský Regent:-). Zjistili jsme, že v sobotu je v Třeboni vinobraní a řemeslné stánky. Ráno jsme se prošli náměstím a jeli na výlet do okolí. Cíl byl jasný, jako pokaždé, když do těchto končin jedeme. Vesnička, kde manžel trávil jako dítě prázdniny. Tentokrát jsme zajeli do nedalekých Borovan. Zajímalo mě, jak vypadá místní zámek. Prošli jsme se nádvořím a v parku si dali zmrzlinu a pokračovali dál. Na pokoj jsme se vrátili něco po poledni a zastavili se na oběd. A co jiného si dát v Třeboni, než rybí specialitu. Na Nelince bylo znát, že ji výlet unavil. Zůstala v tichu pokoje a my šli na kávu a malou procházku městem. Den jsme zakončili ochutnávkou vín, která nabízeli na náměstí. Nechyběla ani procházka v zapadajícím slunci, kolem rybníku Svět. Víkend utekl jak voda, ale byl krásný. Rija