Ranní procházky

Nevím, jak j to jinde, ale nás tady sužují vedra. Na dnešek hlásili ochlazení, ze včerejších 38 teplota klesla na 32. Spadlo pár kapek a vzduch se okamžitě změnil s tropický skleník. Vše nutné udělám dokud je venku přijatelně, a pak už nevycházím z domu. Poměrně brzo ráno, se teplota blíží k třicítce, tak moc výkonů venku nepodávám. Na jednu stranu jsem ráda, že mám tento týden dovolenou, ale na stranu druhou, nemůžu nikam vyrazit, protože vedro je naprosto šílené. Pravidelné procházky s Nelinkou děláme ráno před sedmou a večer jde manžel. Ve středu, díky brzkému vstávání, jsme šly ještě mnohem dřív. Venku bylo krásně ticho, které u rybníka rušilo jen čiřikání vlaštovek, které v hejnech létaly nad hladinou a nad poli. Sice jsem cítila rosu, ale na rostlinách žádné korálky vidět nebyly. Ani se nedivím, vždyť rostliny musí být v tom horku rozžhavené, že se rosa po dopadu rychle odpaří. Asi se mi to zdá, ale mám pocit, že vzduch začíná vonět podzimem. Některé listy žloutnou. No, každopádně podzim je za dveřmi. Díky klidu kolem mám větší příležitost pozorovat okolní přírodu mnohem intenzivněji, než v jiný čas. Ve středu jsem měla úžasný zážitek, když kousek ode mě lovilo káně. Zachytit lovce při práci nebylo vůbec jednoduché. Jsem ráda, že mám alespoň nějaký obrázek. Včera jsem konečně zachytila vlaštovičky nad rybníkem. Mám mizerný postřeh a navíc špatně vidím, takže jsem ráda, když objektiv občas zachytí něco zajímavého. Proto obdivuji ty z vás, kterým se focení přírody daří. Navíc i Nelinka je veliký narušitel. Jakmile zjistí, že mě něco zaujalo, okamžitě dojde okouknout, jestli to náhodou není k jídlu. Její apetit je naprosto obdivuhodný. Kdybychom ji nekontrolovali, tak je z ní už dávno Otesánek. Dnes jsme procházku ošidili, protože jsme vyšly až v půl osmé a venku se už nedalo dýchat. Ani Nelinku procházka nebrala, tak jako jindy. Hlásí sice ještě nějaký déšť, ale jsem zvědavá, jestli se předpověď týká i našeho konce světa. Tady prostě neprší. Škoda, že jsou tady zimy chladné, jinak bych se pustila do pěstování tropických rostlin, které přežijí bez vody. Bohužel naše zimy by nepřežily. Už mockrát jsem přemýšlela, jak to má takový plevel. Některý je tak houževnatý, že v tozru trávníku roste jak zběsilý. Má to i své výhody, zajímá mě, jak se různé druhy plevele jmenují a díky tomu jsem zjistila, že u nás je nejhouževnatější pelyněk a merlík. Ten v jednom místě nechala úmyslně, aby zakryl kus betonové zdi. Už má něco přes metr do výšky a metr do šířky. Možná nechám zarůst betónovou zeď merlíkem, ten to zvládne rychleji, než okrasné rostliny:))))). Už mi tady moje plyšové zlatíčko oznamuje, že je nejvyšší čas na procházku. Tak jdeme. Krásný nadcházející víkend. Rija

                                                                     Středa ráno

                                                                  Čtvrtek ráno

                                                                     Dnešní ráno