Okolo Třeboně - den druhý

S koly jsme do Třeboně vyrazili již potřetí. Dvakrát jsme jeli stejnou trasu na Chlum u Třeboně a kolem rybníku Rožmberk zpět do Třeboně. I tentokrát jsme měli v plánu objet Třeboň stejnou trasou. Změnu jsme udělali až ve čtvrtek večer, když jsme seděli na náměstí, na zahrádce. Projeli jsme celým městem a díky tomu, že jsme neměli trasu zažitou, jsme udělali víc zastávek. Díky tomu jsem měla možnost zachytit místa, kudy jsme projížděli. První zastávka byla u třeboňské vodárny. Vodárenská věž byla postavena v roce 1909, podle návrhu architekta Kotěry. Při rozhlížení se kolem mě zaujal nedaleký park, se zajímavým názvem Zahrada soucitu. V zahradě stojí pietní památník obětem 2. světové války a v druhé části stojí velká socha Buddhy. Přemýšlela jsem nad tím, proč je tam ten Buddha. Vysvětlení přišlo po pár krocích, kdy jsem zjistila, že vedle stojí budova Asijského kulturního centra. Zahrada slouží k relaxaci. Neměla jsem tušení, že takové místo v Třeboni najdu. Další cesta vedla k rybníku Vítek. Cestou mezi lesy a rybníky se před námi objevila kaple sv. Víta. Další krásné místo. Jen škoda, že se do ní nedalo alespoň nahlédnout. Každopádně chápu, že na tomto klidném a tichém místě vystavěli kapli. Byli jsme rádi, že jsme zvolili tuhle trasu, protože jsme po ní jeli osamoceni. Mohla jsem si tak vychutnávat tu nádhernou atmosféru ticha lesa. Podél rybníka Vítek jsme dojeli do malé obce Stará Hlína. Cedule u příjemného občerstvení nás zlákala k zastávce. Při našich návštěvách jižních Čech nikdy neodolám dobrotám z borůvek. Minule jsme se cestou zastavili na knedlíky s borůvkami. Teď jsme si pro změnu dali lívanečky s borůvkami a kávu. Tomu prostě nešlo odolat. Cukr sice není zdravý, ale nějakou energii tělu dodá, tak proč nevyužít malý doping:-))). Posilněni, jsme vyrazili směr Jemčina. Je to malá vesnička s hezky opraveným loveckým zámečkem. V současné době je zámeček v soukromých rukách a občas bývá i přístupný veřejnosti, ale my to štěstí neměli. Stačila by mi procházka zámeckým parkem. Z Jemčiny jsme vyrazili do Stráže nad Nežárkou. Cestou jsme projížděli kolem pivovaru a bývalého mlýna. Ještě štěstí, že existuje turistické značení. Na rozcestníku bylo napsáno Šimanov. Podařilo se mi zjistit, že zvláštní dům s věžičkou nechal postavit hrabě Jaromír Černín, jako svou vilu. Dnes je prázdná. Vedle teče řeka Nežárka. Je na ní upravený krásný jez. Z bývalého dvorce je momentálně pivovar. Zajímalo by mě, jak bude místo vypadat za pár let. Do Stráže jsme přijeli kolem poledne, tak jsme si dali v místní hospůdce lehký oběd a zajeli k zámku. Bohužel je přístupný jen s průvodcem a ani park není volně přístupný. Nechtělo se nám nechat kola před zámkem, tak jsem se jen prošla v místech, která byla přístupná. Pomalu jsme se vraceli k Třeboni. Menší zastávku jsme udělali v obci Pístina. Manžel kontroloval, zda jedeme správně a mě zaujali dřevěné sochy které stály kolem malé kapličky. Drak, medvěd, liška či divočák krásně zdobí malou náves s rybníčkem. U pomníku Emy Destinové jsme změnili plány a odbočili k rybníku Rožmberk. Vyhlédli jsme si pěkné místo u rybníka, kam jsme chtěli zajet večer. Z původně plánovaných 40 km, bylo nakonec 49. Jsem spokojená, protože letos nejsem vůbec trénovaná a dojela jsem poměrně v pohodě. Počasí nám přálo a nebylo moc horko, takže jízda byla příjemná. Rija