Puzzle

 Původně byly plány na včerejší odpoledne úplně jiné. Jenže někdy se to tak stane. Nejsem nijak velký nadšenec skládaček, hlavolamů nebo křížovek. Můj mozek, jako by se v tom okamžiku přepnul do nějakého záložního módu a pokud chci dojít k vytčenému cíli, tak musím vynaložit veliké úsilí a obrovskou trpělivost, abych došla k cíli a bohužel dost často tam ani nedojdu. Kdysi dávno jsem se pokoušela o skládání puzzlí. Nejdříve s dětmi a později sama. Výsledkem je jeden obrovský obraz a pár nesložených krabic. Chybí mi vytrvalost. Před pár lety jsem od syna dostala pod stromeček 3D puzzle, ze kterých jsem si měla poskládat labuť. Syn měl báječný nápad, abych pořád jen někde lítala s hadrem nebo s rýčem a trošku se zabavila jinak. Bohužel, do včerejška se mi nikdy labuť poskládat nepodařilo. Včera jsem utírala prach v knihovně a našla zapadlou krabičku s labutí. Někde hluboko v podvědomí, mi vyskočila myšlenka, že jsem ostuda, že jsem labuť stále nesložila a tudíž syna to musí mrzet, že dárek neudělal tu správnou radost. Takže jsem krabičku vytáhla, oprášila prach a dílky vysypala v obýváku na pohovku, kde bylo tou dobou nejvíc světla. V návodu bylo sice napsáno, že se dílky skládají podle čísel od jedničky. Jenže buď jsem tak slepá (o čemž pochybuji, brýle mám jen na dálku a na blízko si je musím sundávat) a nebo tam žádná čísla nebyla. O to větší oříšek to byl. Navíc, jak byly jednotlivé díly různě zubaté, tak navíc byly i dva dílky na sobě. Zábava to byla na celé odpoledne. Sama sobě se divím, že jsem s tím v půlce nepraštila, jako obvykle. Jsem ráda, že jsem se nakonec k vytyčenému cíli dobrala. Jako terapie k vyčištění mozku je to dobrá zábava. Určitě nějakou dobu bude labuť zdobit interiér, abych měla chvíli důkaz, že to se mnou není tak špatné:-))))))). Rija