Konečně mi to zase jde

 Po týdnu polehávání, pospávání a odpočívání, jsem včera byla na kontrole. Výsledky jsou v normě. Tak jsme se s doktorkou domluvily, že ještě tento týden budu odpočívat a potom mě pustí do práce. Čeká mě ještě vyšetření na neurologii a pak se uvidí, co dál. Sestřička si na rozloučenou zahrála na upíra a nabrala si poměrně dost mé životní tekutiny. Doufám, že vše bude také v normě. Než mi jel vlak, tak jsem se odměnila v knihkupectví novou knihou. I když mám doma dost nepřečtených knih a během mého polehávání jsem nepřečetla ani stránku. Prostě jsem se nemohla soustředit a číst jsem nemohla. Knihu Sestry z Titaniku od Patrie Falvey, kterou mi doporučila kamarádka jsem otevřela už ve vlaku, s tím že se podívám, o čem to je. Po přečtení prvních stránek, jsem měla pocit, jako bych byla v jiném světe. Doma jsem si připravila rychlé jídlo, obstarala zvířátka a schoulila se u krbu s knihou v ruce. Večer jsem si odskočila uvařit večeři a musela jsem opět pokračovat. Kdyby se mi nezačaly klížit oči, tak snad čtu do noci. Ráno jsem knihu úspěšně dočetla. To se mi snad ještě nestalo, abych skoro 400 stránkovou knihu přečetla za jediný den. Kniha je úžasně napsaná a napínavá, až do posledního písmenka. Moc dlouho se sice v knihovně nepřečtená neohřála, ale díky ní jsem dostala chuť přečíst si něco dalšího. Takže program na odpoledne je jasný. Knihu vřele doporučuji. Kromě napínavého příběhu je tam i láska a takové knihy čtu nejraději. Není to klasická červená knihovna, ale když kniha dopadne dobře a s láskou, tak takové mám nejraději. Rija

                                                                   Foto z internetu