Na skok v přírodě

Bože jak ten čas letí, velikonoce jsou za námi. Počasí bylo jak na objednávku. Od rána do večera jsem venku. Pořád je co dělat a když náhodou to vypadá, že se blížím k vysněnému cíli, dostanu nápad a jedeme dál:-). Ale nejen prací živ je člověk. Občas je potřeba nakrmit i duši. Využili jsme krásného nedělního dne a vyrazili na výlet. Cíl byl jasný, vybrat místo, ne moc daleko od domova, kde jsme ještě nebyli a aby tam byl les. Takže jsme vyrazili směrem na Oslavany. První zastávka byla v Dolních Kounicích. Před pár lety jsme tam byli, ale v zimě a to byl klášter Rosa Coeli ještě zavřený. Tentokrát jsme měli štěstí, tak nám bylo dopřáno vstoupit na jedno z nejtajemnějších míst naší země. Samotná historie kláštera je dost pohnutá. Prošli jsme si zákoutí i rajský dvůr. Přestože jsme nebyli jediní návštěvníci, z celého místa na nás působil klid a pohoda. Z Dolních Kounic jsme vyrazili k plánovanému cíli. Po cestě jsme ještě neplánovaně zastavili, když jsme úplnou náhodou přijeli k Rozhledně Vladimíra Menšíka. Schodiště rozhledny zdobí civilní fotografie pana Menšíka i obrázky z filmů. Přestože byl mírný opar, tak bylo vidět Pálavu, Mikulov i chladící věže dukovanské elektrárny. Nakonec se nám podařilo úspěšně dorazit do Ketkovic. Do neděle pro nás úplně neznámá obec. Kousek nad obcí se nachází zřícenina hradu Ketkov (nebo Levnov). Cesta vedla lesem a místy byly vidět meandry řeky Oslavy a soutok Oslavy s Chvojnicí. Naprosto úžasné místo. Stromy měly nádhernou světle zelenou barvu, ptáci zpívali a sem tam z křoví zašustil had nebo krásné obří ještěrky. Nebylo kam spěchat, tak jsme si procházku užívali. Den jsme zakončili v Oslavanech výbornou kávou a zmrzlinovým pohárem s horkými jahodami. Domů jsem přijela nabitá energií, kterou jsem využila v pondělí. 

Rija

Vila z první republiky

Kaple sv. Antonína

Mlýn