Jaro je tady

Nevím čím to je, ale jak stárnu, tak čím dál víc dělám věci o kterých jsem si myslela, že nikdy dělat nebudu. Když jsem se vdala, tak jsem byla ráda, že bydlím v bytě a byla jsem nadšená, že nemusím na zahrádku. Dneska, čím dál častěji jedeme na chalupu, jen abychom nebyli na bytě a čím dál víc likviduji trávník a přidělávám záhonky. Nevím, kdy se to ve mně zlomilo, ale jakmile se venku jenom trošku oteplí a sluníčko začne hřát, musím ponořit ruce do hlíny a většinu času trávím na zahradě. Jen nevím čím to je, ale dny jsou čím dál kratší a nestíhám ani polovinu toho co bych chtěla. Ráno jsme se s Nelou šly projít k rybníku. Na hladině se odráželo blankytně modré nebe a vodní hladinu čeřily jen kachny, které po ní plavaly. Bylo bezvětří a ptáci zpívali jak o život. Přestože jsem se snažila, na podzim, vzorně zazimovat zahrádku, tak je všude spoustu suché trávy a plevele. Trošku jsem proplela maliny a ostříhala kroucenou vrbu, nasadila macešky a stromky. Při dopoledním zatmění slunce jsem měla pocit, jako kdyby se obloha zbarvila do ocelově modré barvy a citlně se ochladilo, ale po zbytek dne bylo nádherně. Ptáci zpívali a dokonce vylezly i ještěrky. Na zahrádce rozkvétá dřín a fialky. Za pár dní pokvetou narcisy. Jako každý rok přemýšlím, jaké rostliny ještě nemám a nutně potřebuji. Doufám, že počasí vydrží a bude čím dál tepleji. Mějte krásný víkend Rija.

Květ dřínu

Mini keříček kočiček