Zvířecí láska

Krásný páteční večer přeji. Konečně je pátek, jsem na chaloupce, sedím v křesle v krbu plápolá oheň, ještě nám svítí stromeček (zítra už odstrojím), kolem sebe mám všechny své blízké a ve skleničce jiskří výborné červené víno. Takže páteční večer jako každý jiný? Ano i ne. Včera jsem prožila pár krušných chvil. Přišla jsem z práce domů a telefon. Volá syn: "Mami potřebuji poradit, na plotě visí Micka, packu zaklíněnou mezi prkny od plotu. Nechce mě k sobě pustit, syčí a mám strach že mě pokouše." Hrůzou ve mě zatrnulo. Než jsem synovi vysvětlila, co musí udělat, tak mi říká: "to není Micka, teď kolem mě prošla i s Betynkou." Radostí se mi rozbušilo srdce, že to není moje milovaná kočka, ale i tak je třeba cizí kočku zachránit. Syn je po chvíli zoufalý a já stojím 40 km daleko a nemůžu mu pomoci. Jediná rozumná věc, která mě v té chvíli napadla, jsou hasiči. Takže nakonec syn zavolal hasiče, kteří přijeli a kočku zachránili a protože se neví čí je, předali ji na obecním úřadě. Ještě večer jsem se klepala hrůzou, co kdyby to byly moje kočky. Dneska po příjezdu na chalupu jsem je obě postískala, přepočítala packy a dala každé dobrotku. Betynka se nakonec nasoukala dovnitř a skončila u mě v náručí. Poklidně si předla a oddychovala. Uložila jsem ji na pohovku a během chvilky byla u ní Nela. Ta má teď falešnou březost a všechno co se jí líbí si adoptuje a olizuje. Stejně tak se přivinula k Betynce a obě se spolu spokojeně mazlily, do chvíle, kdy Betynka naznala, že už je toho dost a hrdých krokem odkráčela ke dveřím. Naštěstí seděl v blízkosti manžel a naše miláčky vyfotil tabletem. Mám radost, že jsou všechny potvůrky v pořádku a teď už vklidu všechny tři spí. Kočky v boudě a Nela si pro dnešek vybrala synovu postel. I vám přeji krásné pohodové chvíle Rija