pátek 4. května 2012

Oblaka a nebe

Pomaličku začínám propadat kouzlu fotografování. Jak říká manžel, fotím vše co vidím nebo co projde kolem mě. Tedy pokud to stihnu cvaknout a nebo mám právě foťák po ruce. Už se mi párkrát stalo, že jsem prošvihla něco zajímavého, takže zachvíli budu s foťákem i spávat. Běžně v kabelce ho už nosím. V úterý ráno jsem se usadila na zahrádce, zaklonila hlavu, že budu relaxovat u ptačího zpěvu a místo tiché relaxace, jsem odběhla domů pro foťák a cvakala jeden snímek za druhým. Nebe bylo poseto bílými beránky, jako když našleháte smetanu. Chvílemi jsem měla pocit, že se dívám na právě natočenou smetanovou zmrzlinu. Ani jsem nepostřehla, že si pobrukuji písničku. Při té nádheře se mi vybavily slova písničky ze seriálu mého dětství - Přátelé zeleného údolí.
Znáš nebe bez mraků a mraky zase bez nebe,
stříbrnou vodu řek i zázrak jménem les.
Výkřiku sojky, poznáš jednou i sebe,
už zítra znát se budeš mnohem líp než dnes.

 Jako malá holka jsem se těšila na další nový díl a očima hltala úžasná dobrodružtví chlapce Pavlíka, lesníka Horyny a psa Halušky. Jakou jsem měla radost, když jsem pod stromečkem našla knížku. Vy starší si na ten seriál určitě vzpomínáte.
Pohled na nebe prostě miluji a mohla bych hodiny pozorovat ty nádherné obrázky, které oblaka dokáží vykouzlit. Ponořte se do hebkého snění a nechte se oblaky chvíli unášet do říše snů. Příjemné snění Rija








1 komentář:

  1. Lehnout si do trávy a pozorovat nebe... Moc pěkné fotky!

    OdpovědětVymazat