Na kolejích stála......

Ze čtvrtka na pátek jsem spala u maminky. Manžel odjel s mým bráchou na pánskou jízdu na kolech. No a já, abych si zjednodušila cestu do práce, jsem přespala u maminky. Bylo moc fajn večer si popovídat, tak jako dřív. Takže jsem ráno šla na vlak, tak jako za studentských let. Nad poli vycházelo sluníčko, ptáci zpívali, prostě nádherné ráno. U nádraží jsem zpomalila, protože jsem si uvědomila, co kdyby tam zase byly srnky. Měla jsem štěstí. Na kolejích stála...(za uchem květ neměla), ale dívala se na mě. Chvíli jsme se vzájemně okukovaly a já se pokoušela přiblížit, abych měla fotky ostřejší. Z křoví vyšel i srnec, ale ten se moc nerozhlížel, asi mě cítil. Přešel kolem srny, oba se na rozloučenou podívali mým směrem a zmizeli v houští. Miluji tyhle rána na nádraží. Nikdy nevím, co na mě z křoví vykoukne. Zatím ještě i sluníčko. Přeji všem krásné léto. Rija

1. červenec

Začaly prázdniny. No tedy jak komu :-)). Dovolenou plánuji až koncem července. Jako každý rok budu přes prázdniny dojíždět vlakem. Až na brzké vstávání docela romantika. Při čekání na vlak pozoruji vycházející sluníčko. Ještě pár dní bude sluníčko vidět celé, a postupně bude vycházet čím dál později. Ráno mě přivítala na kolejích srnka. Samozřejmě než jsem vyhrabala v kabelce foťák, tak ladným a pomalým krokem odkráčela do houští. Cesta z práce byla maličko dobrodružná, vlak končil jízdu neplánovaně tři zastávky před tím než vystupuji a dál se pokračovalo autobusem. Trať byla uzavřená celé odpoledne, ve vedlejší obci se srazilo auto s nákladním vlakem. Ještě štěstí, že vlak jel pomaleji. Za to doma na mě čekalo překvapení. Krásná kytička, višně v čokoládě a dóza do nové kuchyně. Už chvíli doma mluvím, že potřebuji nějakou krásnou dózu na potraviny. Takže manžel překvapil. Mé oblíbené barvy, styl. Asi kuchyň potřebuje trošku barev :-))). K večeru jsme si dali zeleninu na grilu a jen tak se zvědavosti jsem šla obhlédnout naše okurky. V tom zmatku s kuchyní jsem je zapomněla nasadit, takže jsem semínka sázela až po prvním máji. Našla jsem tři větší okurky a pár menších, takže nejpozději v neděli budu zavařovat první okurky. Letos to byla spíš taková legrace a něco z toho přeci jen bude. Jen musíme na podzim přidělat pár záhonků, aby se mi na zahrádku vešlo všechno, co potřebuji. Tak krásné červencové dny. Rija

Jak se plní sen

Máté také sny, tajná přání nebo touhy. Já jich měla a mám hodně. Když se mi nějaké přání splní, tak začínám snít o něčem dalším. K mým velkým a dlouhodobým snem, byla nová kuchyň. Už při naší první rekonstrukci chalupy, jsem si představovala jakou kuchyň bych chtěla. Co si pamatuji, vždy jsem toužila po velké bílé kuchyni. Jak se postupně měnili představy o stylu domečku, tak se měnil i styl a spotřebiče, ale barva zůstávala bílá. Před časem jsem v jednom obchodě viděla retro spotřebiče. Jenže ceny byly tenkrát astronomické, takže jsem snila dál. Jak šel čas, tak jsem si říkala, že už bych tu kuchyň chtěla teď a klidně nemusí mít všechno, co jsem si vysnila. Zlom nastal letos v březnu, kdy jsem uviděla vzorek krásné dřevěné kuchyně. O barvě bylo rozhodnuto. Termín, květen. No co si taky přát k půlkulatým narozeninám, že. Bylo rozhodnuto a začalo vymýšlení, malování a skládání. Výběr spotřebičů a první vlaštovka, trouba a vaená deska, po které srdce touží. A pak už to šlo jak lavina. Dřez musí být ve stejné barvě jako trouba, aby vše ladilo. Nové spotřebiče, protože se musí zabudovat. Objednání a příprava místnosti. Když kuchyň, tak nové zásuvky. Když kuchyň, tak změna přívodu plynu. Když kuchyň, tak nové omítky. Manžel se rozhodl, že si udělá vše sám a tak v dubnu začalo velké stěhování, aby se vše stihlo. Manžel vše stihl, jen na linku se muselo chvíli čekat. Takže den D nastal teprve minulý týden. Musím přiznat, že montéři museli mít velikou legraci, když jsem mezi nimi pobíhala a srdce měla radostí až v krku. Chvíli před montáží ve mě začaly hlodat pochybnosti, jestli nebude kuchyň přeplácaná. Vše dopadlo dobře a už vařím v nových prostorách. Užívám si prostorné plochy a spousty volného místa. Ještě musím dořešit doplňky a pár detailů, ale jinak jsem spokojená a především šťastná.
Slibovala jsem manželovi, že dám chvíli pokoj, než začnu snít dál (psst, jeden velký sen už se v hlavě rodí).
A co vy? Sníte také? Krásný večer Rija

Těsně po dokončení

Zabydlená

Když dny plynou

Máme tady poslední červnový den, děti přinesly domů vysvědčení a mají před sebou dva měsíce vytouženého volna a odpočinku. Zatím žádné plány na léto nemám, ale chtěla bych víc odpočívat. Události posledních dnů mě nějak vyčerpaly a vzaly energii. A co dělám když zrovna nelítám s hadrem po domku? Chodím na procházky za vesnici. Chodíme vlastně skoro denně a většinou i stejnou trasu. Nejezdí tam auta a Nela se může proběhnout bez vodítka. Občas člověk narazí na srnky nebo zajíce a čím dál častěji potkáváme volavky nebo čápy. V každém období je cesta jiná. Stačí mraky plynoucí po obloze. Takže klidně budu trávit dovolenou doma. A co vy, jaké plány máte na letošní léto vy? Krásný červenec. Rija

Život

Je to až neuvěřitelné, ale víc jak tři měsíce jsem nenapsala ani čárku. Přitom je neustále o čem psát, ale reálný život je čím dál rychlejší. Nebo aspoň mě se tak v posledních týdnech zdá. Nějak ten venkovský život je plný aktivit, které dřív nebyly tak časté. Letošní jaro bylo prostě jaro s velkým J a já nestačím vnímat běh pulzujícího života. Od té doby, co bydlíme na chaloupce trvale, tak ji neustále zvelebujeme. Upravujeme záhonky, předěláváme dvorek a přitom si plníme i sny. Občas mě trošku potrápí záda, to abych si nemyslela, že je všechno OK. Pár dní jsem se strachovala o maminku, ale zdá se, že vše se k lepšímu obrací. Zvěřinec se nám rozrostl o jednu malou akční potvůrku a zahrádka kvete a plodí. Prostě vše je jak má být a v některém z dalších příspěvků se pokusím udělat takový menší sestřih událostmi minulých i současných dnů. Určitě se budu objevovat častěji a zavítám i k vám na návštěvu. Krásné léto. Rija

Čtenářské okénko

Krásný březnový večer přeji. Včera jsem dočetla další knihu od Wilbura Smitha Síla meče. Kniha volně navazuje na Pobřeží v plamenech. Přestože kniha byla plná zvratů a napětí, četla se mi maličko hůř než předchozí kniha. Nejspíš to bude tím, že v ní autor popisuje více politickou situaci v jižní Africe ve 30. a 40. letech minulého století. Musím se vám přiznat, že při popisu krajiny a měst, jsem si musela otevřít atlas a koukala jsem do mapy, abych věděla v kterých místech se děj odehrává. Historii jsem studovala průběžně a díky netu jsem byla dost v obraze. Už mám rozečtené další volné pokračování. Vřele doporučuji. Krásný večer. Rija

Nedělní procházka

Krásné nedělní odpoledne. Víkend zase utekl jak voda. Pracovní týden po nemoci byl šíleně hektický a než se člověk stihne otočit je neděle. Sobota byla hodně studená a tak se mi nechtělo ani vystrčit nos. Den akorát stvořený na uklízení. Konečně jsem si udělala pořádky ve složkách s předlohami a nápady na tvoření. Za to dnešek byl o poznání příjemnější. Dopoledne jsem vyletěla na zahrádku a ostříhala suché zbytky stvolů a traviny. Všechno už raší, takže jsem ještě přihrnula kůru a větve na choulostivější rostliny, protože je stále zima, tak aby nepřišly k úhoně, než přijde jaro. U některých květin jsem ráda, že přezimovaly a konečně se jim snad bude u nás na zahrádce líbit. Narcisky jsou plné poupat. Po obědě jsme vzali Nelu a vydali se k Dyji. Byla jsem konečně provětrat nové trekové hole. Doufám, že záda pocítí změnu a přestanou se tolik ozývat. Cestou jsme vyplašili stádo srnek a kousek před vesnicí další a to se Nela proměnila v loveckého psa a hnala se za srnkami přes pole a vůbec ji nezajímalo naše volání. Už jsem se s ní v duchu loučila a přemýšlela, kde ji budu hledat. Naštěstí ji zbrzdila hrouda v poli a ona upadla na čumák, tak se vrátila jak spráskaný pes:-))) Teď už hezky spí na pohovce. Mějte krásný a pohodový první březnový týden. Za pár dní máme jaro. Rija