Srpen u nás

Zdravím, opět po delší odmlce. Tvrdě nestíhám a události posledních dní se kolem mě valí jako lavina. Připadám si jak ve splašeném rychlíku, který nejde zastavit. Ve středu se nám podařilo přestěhovat. Zatím to tady vypadá jako ve skladišti, ale za těch pár dnů zmizelo celkem dost přebytečných věcí. Ke všem starostem, přibyla ještě jedna starost o Nelinku. Ve čtvrtek musela na operaci a teď máme doma malého pacienta, kterému otrnulo a protože nesmí nikam vyskočit, tak se musí neustále hlídat. S manželem se střídáme v hlídání. Vždy jeden hlídá a druhý třídí věci. Události minulých dní, byly tak hektické, že ani dva dny, co jsme předcházející týden výletovali, nejsou na naší relaxaci poznat. Doufám, že se nám brzy podaří dát bydlení do pořádku, Nelinka bude fit a my ještě vyrazíme na pár dní někam ven. Jakmile se dny u nás uklidní, tak se s vámi podělím o pár zážitků z putování po vlastech českých. Mějte krásný a pohodový srpen. Rija

Stěhování

Zdravím vás mí věrní čtenáři. Trošku psaní zanedbávám, za prvé mi blbne zdroj u notebooku a jinde nemám program na stažení a úpravu fotek a za druhé stěhování je v plném proudu, no řekla bych, že vrcholí. Pomaličku se přesunujeme z bytu na chalupu. Momentálně si připadám spíš jak mravenec, který přehazuje stébla z jedné hromady na druhou. Třídím nashromážděné věci a likviduji. Nevěřili byste kolik úsilí musím vynaložit, abych neskončila u mé oblíbené věty: "...to se může ještě hodit." A když se to nemůže ještě hodit, tak je to člověku líto vyhodit. Pokaždé mám obrovskou radost, když mi někde zbude kousek volného místa. Především v knihovně je volné místo doslova vítězstvím. Celých pět let, co bydlíme v bytě, jsem si myslela, že moc věcí nemáme. Omyl je pravdou. Nejhorší je asi kuchyň a šatna. Dvě plně vybavené a funkční kuchyně je opravdu dost náročné složit v jednu nepřecpanou. Do těch všech zmatků se ještě přidají takové dny, jako byl dnešek. Odjeli jsme na byt pro sedačku. Máme ji novou a tak to byla jedna z mála věcí, které jsme si chtěli odvézt. Zbytek nábytku tam nechaváme. Problém nastal ve chvíli, kdy jsme díl sedačky dostali k výtahu a zjistili, že sedačka neprojde. Vzhledem k tomu, že byla neděle odpoledne, tak byl problém sehnat pomoc. Brácha si dal pivko a kamarádi na dovolené. Naštěstí se nám podařilo sehnat syna, který tatínkovi pomohl sedačku odstěhovat a naložil i zabalené krabice. Nějak mi docházejí síly. Ve čtvrtek jsme synovi vezli sedačku z chalupy a poslední síly byly vyčerpány a ani dva dny mimo domov síly nedočerpaly. A aby toho nebylo málo, tak dozrávají bylinky a je potřeba je sklízet. Levanduli jsem ostříhala o něco později než jiné roky, ale kytici na krbu jsem si nenechala ujít. Letos kvete méně, ale zbylo pár květů na olej, tak doufám, že se podaří. Česnek a cibule už jsou sklizené a suší se pod přístřeškem. Sklidila jsem i první rajčata. Bohužel letošní velké sucho se podepsalo na zahrádce, přestože zaléváme, udržujeme rostliny jen při životě, ale moc nekvetou. Pokud bude úroda rajčat dobrá, chtěla bych si vyrobit pomazánku na topinky, co dělá kamarádka a loni jsme měli možnost ochutnat a nemůžu se dočkat, až si uděláme topinky. Bohužel chybí voda, jsme na suchu. Do studny nateče za dva dny sud a něco vody a to je málo. Trocha vody je v jímce na dešťovku. V noci něco málo spadlo, ale bylo by potřeba, kdyby pršelo týden. Chybí mi ty záplavy květin, v které jsem doufala, když jsem rozšiřovala záhony. Možná až se rozrostou ve větší trsy, vydrží kvést déle. Předpověď žádné větší změn nehlásí, tak snad nic neuschne. Doufám, že zítřejší dovolená přispěje k tomu, že ve středu budeme přestěhovaní. Mějte se krásně a užívejte léto lépe jak já. Rija

Zahrádka na konci června

Pomalu končí poslední červen a léto je v plném proudu. Čekají nás dny plné slunce a vedra. Už teď je na zahrádce sucho a květiny odkvétají dřív než další rozkvetou. Záhony krásně zarůstají a doufám, že rozkvetou i letničky, kterým se v tom suchu moc nechce růst. Záleváme každý den, ale nejspíš to kytkám nestačí, chtělo by to trochu vody z nebes. Doufám, že v nejbližších dnech se neuvařím. Dávejte na sebe v těch vedrech pozor a užívejte si léta. Rija

Šatna

Je to už týden, co jsme zprovoznili novou šatnu. Postupně likviduji nepotřebné věci a zbývající skládám do skříní. Přestože je to malý prostor působí šatna útulně a vzdušně. Postupně převážíme další věci a vytváříme prostor, prostě takový stěhovací blázinec, ale na konci nás čeká život na naší milované chaloupce. Rija

Šatna před úpravou

Na kole

Už ani nevím kdy naposledy jsme se byli projet na kolech. Manžel se byl před časem projet sám, protože si vybral k jízdě den, kdy u nás bylo dost velké vedro, tak jsem s radostí zůstala ukryta ve stínu našeho stoletého domu. Od té doby nebyla nějak příležitost. Ještě cestou mezi poli byl můj plán vyžehlit tu trochu prádla, co jsem přes víkend vyprala. Ač hrozně nerada žehlím, tak se mi letos daří dodržet své předsevzetí nevytvářet velehory. V koši na mě čekalo pár vypraných závěsů ze šatny a nějaké košile a halenky, tudíž nic co by se nedalo raz dva zvládnout. Jenže než jsem si vyhrála s aranžováním, přišel manžel s nápadem, abychom se jeli projet na kolech. Proč ne, vyžehlit zvládnu i večer. Cíl byl tak jasný, vrbový háj a okolí. Je to rovina a moc hezké prostředí. Přestože větší část cesty foukal silný protivítr, tak se mi jelo dobře. Od té doby, co jsem dostala od manžela brašnu na řidítka vozím sebou neustále foťák, proto nám i krátká trasa trvá dlouho. No jak by ne, když po pár metrech za vesnicí seskakuji z kola, abych vyfotila čápa na poli, pak vlnící se lán obilí, případně květiny na břehu potoka. Nemůžu si pomoc, ale příroda mi pokaždé nějaké zajímavé obrazy, které si chci uchovat. Jelo se nádherně a cestu jsme si užívali. Jen k žehlení jsem se už nedostala. Nejspíš dlouhá pauza nebo protivítr způsobily, že jsem dostala do stehen svalovku a byla jsem ráda, že ležím v posteli a nemusím se hýbat. Manžel hned naplánoval na prodloužený víkend delší trasu, prý abych si protáhla svaly a nezkrátily se mi žíly. Se fakt těším, jestli se po víkendu neozvu, tak ležím někde v příkopu u cesty. Ne, ne kdepak už se moc těším. Rija

Léto vítej!

Po rodinném víkendu, plném dobrého jídla, grilovaných dobrotek a povídání, jsme v neděli po obědě zůstali sami dva s manželem. Jako každý den jsme se vydali na procházku s Nelou. Zašli jsme si na zmrzlinu a s příjemným osvěžením jsme vyrazili do polí. Procházka to byla více méně cílená, protože už  se hezkou chvíli chystám, že si přinesu domů pár snítek obilí. Den ode dne je obilí víc a víc žluté a moje přání mít doma zelené obilí se opět oddálilo na další rok. Nakonec jsem pár zelených klasů ještě objevila. V duchu jsem si vyčinila, protože chodíme na procházky denně a obcházíme pokaždé jiný kus vesnice, jen směr pole trošku zanedbáváme, ale klasy mám tak jsem spokojená. Doma jsem kytici dala do džbánku a přiložila k němu pár snítek levandule, aby provoněla chalupu. Zbylo mi pár klasů a tak vznikla malá kytička a s ní přišel nápad ozdobit si vstupní bránu. Je to jen taková rychlovka, protože díky stěhování mám krabice s materiálem na tvoření rozházený všude možně, než dořešíme úložné prostory a opět bude mít vše své místo. Takže léto vítej k nám. Přeji vám všem krásné slunečné léto a pohodové prázdniny. Rija

Domácí štěstí

Pomalu končí poslední červnové dny a jsou před námi dva nejkrásnější měsíce v roce. Dětem začínají prázdniny, na dospělé čeká pár dní dovolené. Na mě čeká stěhování. Šatna už funguje a pomaličku jsem začala přesouvat oblečení z bytu na chalupu. Už vím, že bude potřeba přidělat do skříně nějaké poličky navíc, abych nemusela vytvářet obrovské kopce. Dokonce se nám podařilo vymyslet ukládání čistících prostředků tak, že šatna je pořád uklizená. Po týdnu jsem zvládla uvést místnosti do přijatelného vzhledu (úmyslně neříkám, že mám uklizeno, to bude až přeberu poslední hromádku zbytečností a to netuším, jestli někdy skončí, protože ty věci se snad někde klonují) a ve skříňkách a šuplících zbylo i trochu volného místa, což mě opravdu moc těší. Převezli jsme i první dvě krabice knih. Mám sice pocit, že věci v bytě zatím neubývají a já neustále někde pobíhám, ale šálek čaje na houpačce ve večerním šeru, kdy utichnou ptáci a venku se rozprostře ticho noci za ten chaos stojí. Na víkend se přijeli ukázat kluci, tak jsem se potěšila z jejich přítomnosti, trošku jsme grilovali, trošku popovídali, prostě víkend jak má být. V poslední době nejraději s manželem sedáváme pod přístřeškem a ranní káva nemá chybu. Na sloupku pod střechou si udělal hnízdo rehek a je úžasné pozorovat jak se snaží, co nejméně nápadně létat do hnízda, když tam sedíme. Sedí bez hnutí na střeše a dělá neviditelného a pak nenápadně zalétne do hnízda, aby nakrmil mláďata. Je to naprosto úžasná podívaná. Jsem ráda, že se tento maličký ptáček u nás uhnízdil, u nás se mu říká Kominíček a naše babičky mu říkaly Domácí štěstí, protože prý nosí štěstí do rodiny. Tak si budu naše štěstí opatrovat a doufám, že se k nám bude vracet pravidelně každý rok. Rija