Opět po roce

 Pomaličku se vzpamatovávám a snažím se přijít na lepší myšlenky. Rok se s rokem sešel a je tady opět Patchworková výstava. Netuším, po kolikáté, ale stala se takovým mým předvánočním rituálem. Opět jsem se pokochala krásou a šikovností žen, které z kousku látky dokáží vytvořit kouzlo a krásu. Snažím se najít ztracené kouzlo Vánoc. Byly to moc příjemně strávené chvíle. Každý rok obdivuji něco nového a každý rok se divím, co lidské ruce dokáží vytvořit. Tak a teď už advent opravdu klepe na dveře. Rija

Duhový most

Pár týdnů jsem tady nebyla a osud mi udělal v životě pár kotrmelců. Dnes je to přesně týden, kdy nás opustilo naše chlupaté štěstí Nelinka. Odešla za duhový most a dívá se na nás z nebeských výšin. Musím říct, že vše šlo tak hrozně rychle, že se s tím stále nemůžu vyrovnat. V půlce října dostala svůj první záchvat, začátkem října se veterinář pokoušel o zázrak, a pak najednou nic. Naštěstí netrpěla. Byla s námi skoro 16 let, tak se není čemu divit, že mi tak moc chybí. Doufám, že se jí u nás líbilo a byla s námi šťastná. Nelinko, budeš nám chybět. Rija

U Sázavy

 Ačkoliv jsem neměla dost sil k nějakým větším túrám zvládla jsem dvě menší procházky podél Sázavy. Jedno odpoledne jsme se byli podívat na tábořiště Jaroslava Foglara. Vůbec se mu nedivím, že si to místo oblíbil. Velký prostor u řeky s výhledem na skály. No, co víc si přát. U břehu se předváděla nutrie a já měla štěstí, že jsem zmáčkla spousť ve chvíli, kdy kolem ní proletěla vážka, a tak má nutrie krásnou ozdobu. Druhé odpoledne jsme se byli podívat na Stvořidla. Tam byla Sázava naprosto kouzelná a vydržela bych na kameni sedět hodiny. Miluji pohled do bublající vody. Jen mě mrzí, že jsem se necítila o něco lépe, určitě bych smočila nohy ve vodě. Zbožňuji chodit v mělkých vodách, po kamení a jen tak relaxovat. Nemusím se koupat, stačí mi být u vody a mít nohy po kotníky ponořené a jsem spokojená. Na to, že jsme byli omezení mou indispozicí jsme si těch pár dní mimo domov užili. Rija

Za krásami naší vlasti

 Další den jsem se cítila o poznání lépe, tak jsme po snídani vyrazili na další menší výlet. Toužila jsem vidět jeden malý skvost u Sázavy. Zruč nad Sázavou. Tedy hlavně zámecký park, který skýtá mnohá tajemství a zákoutí. Původně to byl hrad na skále nad řekou, později přestavěný na zámek. Moc se mi líbilo, že byl z kamení. Připomínal nějaký zámek z pohádky. Na prohlídky nechodíme, protože s Nelinkou by to bylo trošku nepohodlné (tedy pro ni), tak si procházíme místy, kde smí pejsci. V parku je možné vidět altán, jezírko s lekníny, krásné záhony s květinami. Prostě, vše co k zámeckému parku patří. Ve stínu košatých stromů se moc krásně procházelo. Oželela jsem i výstavu panenek. Určitě na mě počká do příště. Další zastávkou byla Ledeč nad Sázavou. Je vidět, že je to hrad a  už není tak rozlehlý a krásný, ale je z něj krásný výhled do okolí a hlavně na řeku Sázavu. Tady jsem byla trošku nalomená, jestli nezajdu na výstavu medvídků, ale osud to vyřešil za mě. Nejbližší prohlídky byly obsazené a nechtěla jsem čekat na další a pak by ještě manžel čekal s Nelinkou. Začínalo být teplo a mě přestávalo být dobře. Poslední zámek, ve Světlé nad Sázavou, jsme navštívili k večeru. Zrovna končila prohlídka, ale mě stačilo projít se po nádvoří. Jednou bude příležitost podívat se na výstavy a projít si všechna krásná místa. Zatím si užívám jiných krásných míst, kam máme povolený vstup s Nelinkou. Už toho chudinka nachodí, čím dál méně. Rija

                                                                Zruč nad Sázavou

                                                                 Ledeč nad Sázavou

                                                               Světlá nad Sázavou