Kutná Hora

Druhý den ráno to nevypadalo moc dobře. Spustila se mi rýma. Naštěstí jsem neměla teplotu. To bych si nic neužila. Měli jsme sebou Nelu a ta mou indispozici brala jako své plus, protože jsme ji moc netahali po výletech. S tabletkou jsem zvládla jeden malý výlet do Kutné Hory. Byla jsem tam už párkrát a jeden pobyt s kamarádkou vzpomínám hodně často. Je fajn, když máte dobrého průvodce. Já takový dobrý průvodce nebyla, protože jsem zapomněla, jak se na spoustu krásných míst dostanu. Chrám sv. Barbory, jsem nemohla minout. Jeho velikost a nádhera mě neustále uchvacuje. A že v Kutné Hoře není o kostely nouze svědčí i kostel sv. Jana Nepomuckého, který jsem nemohla vynechat. nebo kostel sv. Jakuba. Při procházce jsme minuly Dačického dům i dům U Tří knížat. Naše kroky vedly kolem dvanáctiboké Rejskovi kašny. Mám ráda procházky historickými uličkami a jen tak s klidem v duši pozoruji tu nádheru, kterou nám tu zanechali naši předci. V Kutné Hoře je toho k vidění spousta. Líbí se domy s jejich originální výzdobou. Třebas znamení hlemýždě nad vchodem. Nemůžu opomenout nádherné dveře, tu práci co si s nimi někdo dal. Tentokrát jsem si nenechala ujít katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Toužila jsem ji vidět, především dílo Jana Blažeje Santini Aichela. Jeho stavby mě učarovaly. Jen tedy Kostnici jsem minula. Nedělá mi dobře pohled na lidské ostatky. Moc dlouho jsme se nezdrželi, ale obě dvě s Nelinkou jsme se těšily na postel. Omlouvám se za množství fotografií, ale dalo mi práci vybrat. Bylo na co se dívat a nechtěla jsem vás ochudit o tu nádhernou podívanou. Rija

Další ráj na zemi

Zbývá pár dní a červenec bude historií a půlka prázdnin v tahu. Dny letí jako šílené a mě ničí neskutečná horka a navíc mě začal zlobit i můj organismus. Každou chvíli na mě sedne nějaký bacil. S jedním takovým bacilem jsem si užívala jeden krásný letní víkend. Když jsem odjížděla, tak mi nic nebylo. Druhý den ráno jsem začala pokašlávat a abych toho neměla málo, tak se mi spustila rýma. Ani tato malá indispozice mi nezkazila radost z místa, kde jsme byli ubytovaní. Většinou, když někam jedeme, hledáme ubytování v blízkosti zajímavých míst a jejich blízká vzdálenost a pokud možno, aby v okolí toho bylo víc. Původním cílem byla řeka Sázava. Tam jsem ještě nebyla a chtěla jsem vidět i zámky v její blízkosti. No a protože obvykle se rozhodujeme za minutu dvanáct a sehnat ubytování je docela oříšek. Na druhou stranu jsme díky tomu, že nebylo nic poblíž, objevili místo, které vřele doporučuji a kam se chci vrátit. Mám totiž ráda místa, kde je klid. Penzion v Bohdanči byl dobrou volbou. Neměla jsem vůbec tušení, že něco takového existuje. Malá vesnička, v blízkosti Kutné Hory i Zruče nad Sázavou byla výborná volba. V blízkosti penzionu byl Pilský rybník. Místo krásně upravené a jak dělané k podvečerním procházkám. Plný kachen a ryb. Však se rybáři činili a mladý rybář mi dovolit zdokumentovat úlovek kapitálního jesetera. K penzionu patřila vlastní pálenice i malý pivovar, farma plná zvířat a v kuchyni o domácí dobroty nebylo nouze. V blízkosti byla krásná rozhledna, jen byla mimo provoz. Přes rybník vedla lávka a chvílemi jsme museli zastavit, aby se moc nehoupala. Místo akorát pro mě. Počasí bylo tak akorát na procházky, žádné horko. Dokonce nám několikrát i sprchlo. Z okna pokoje jsme měli krásný výhled na rybník a já mohla v bezpečné vzdálenosti pozorovat, jak se kvíčaly snaží ulovit něco k snědku. Pokoje měli pojmenované po ovoci, ze kterého pálili pálenku, ale měli pokoj Pivo i Med. My měli pokoj Mirabelka. Byl to jediný pokoj, ze kterého bylo vidět na rybník. Penzion Agnes doporučuji. Místo, jako stvoření k odpočinku a relaxaci.  Rija

Zajímavosti kolem

Pokud mi to počasí a momentální stav stařenky Nely dovolí, tak chodíme na procházky. Sem tam jedeme i na nějaký malý výlet, případně si vystačím s dvorkem a zahradou. Poslední dobou mám štěstí na zajímavá zvířata. Před pár týdne jsme při procházce kolem rybníku potkaly dudka. Věděla jsem, že v okolí jsou, ale myslela jsem si, že spíš v okolí LVA. Jednou, při cestě z práce se mi zdálo, že jsem ho zahlédla v koruně stromu u silnice, ale myslela jsem si, že mě klame zrak. Neklamal, opravdu tady jsou. Po delší pauze se nám na zahradu vrátila žluna. Z té mám obzvlášť velkou radost. Dvakrát se mi podařilo ji vyfotit z blízka. Na jednom výletě jsme viděli na rybníce kachnu s malými káčátky. Takto z blízka jsem je ještě neviděla. Konečně jsem viděla i ledňáčka, jen fotka je nekvalitní. Bylo šero a nešlo mi lépe zaostřit. Chtěla jsem fotky vymazat, ale je to moje jediná fotka ledňáčka. To že seděl na zábradlí, bylo pro mě štěstí. Jinak proletí a svým známým pískotem oznámí, že letí a je fuč. Občas zahlédnu modrou čáru, že je to skutečně on. Takže nakonec i nekvalitní fotka zůstala v mém albu. Při procházce kolem starého toku Dyje jsem pozorovala tančící motýlice. Bylo jich spousta, ale zachytit je bylo docela obtížné. Nakonec mi rozevřela i křídla, abych se mohla pokochat jejich nádherou. Člověk si myslí, jak své okolí dobře zná, má pocit, že procházky jsou neustále stejné a najednou ho čeká i překvapení. Bez foťáku chodím velmi málo. Pořád je co vidět. Ke štěstí mi stačí i obyčejný rákosník obecný, když počká, až stihnu spustit spoušť. Dost často se schovává, nebo je rychlý jak blesk. Příjemné dny. Rija

Noví mazlíčci

Zdravím po delší době a přeji krásné prázdninové dny. Pár týdnů jsem tu nebyla a už máme skoro půlku prázdnin za sebou. Ne že by nebylo o čem psát, ale život si se mnou pěkně zahrává a dny letí jako bláznivé. Vedra mě ubíjí, tak nezbývá sil na psaní. Aby toho všeho kolem nebylo málo, tak jsem si pořídila malou chlupatou demoliční četu . Od začátku prázdnin mám nová koťata. Veškeré estetické uspořádání dvorku a malebná zákoutí ustupují potřebám těchto malých potvůrek. Už se nesnažím mít něco nazdobené, jen udržuji prostor v relativním pořádku. Jedno kotě je obyčejná mourovaná vesnická kočička Saša. Druhé se narodilo úplně bílé a proto jsem si jej vybrala, ale postupem času se vybarvilo do znaků siamské kočky. Mia je víc bojácná a osobitá, proto se mi nedaří ji ani pořádně vyfotit. Pomaličku si přivykají na mazlení. Saša už dokonce i přede, ale Mia si laskání nechá líbit jen pár minut. Opět máme krásné večerní televizní pořady. Sice má zahradní duše trpí, když se prohání mezi keříky a listím popínavé povíjnice. ale pro bych radost těch miláčků neobětovala. Zjistila jsem, že se o ně bojím, snad nejvíc, ze všech koťat, co jsme kdy měli, takže v době naší nepřítomnosti a na noc je zavírám do ZZ. I tam veškerá estetičnost a útulnost padla za oběť mazlíčkům. Doufám, že mi to jednou oplatí zaplněným klínem a hlasitým předením. Budu se snažit, brzy všechny zážitky z uplynulých týdnů sepsat, ale sami uznáte, že skoro mateřské povinnosti jsou důležitější:-)))). Přeji krásné a pohodové léto. Rija