Za duhovým mostem

Po osmi letech nás nedobrovolně opustila naše milovaná chlupatá parťačka Máša. Dopoledne odešla za duhový most. Přitom dnešní den začal úplně stejně, jako každý všední den u nás. Trošku mě zarazilo, že u dveří nečeká Máša na svou ranní dobrotu, ale občas se to stane, že má zajímavější činnost a objeví se až, když s Nelinkou vyrazíme na procházku. A taky že jo. Když jsem otevřela dveře, tak na mě koukala z trávníku vedle u sousedů. Po pár krocích jsem zjistila, že to není její obvyklý rozverný pohled, který signalizuje, ranní rošťácké hrátky, které umí provozovat s Nelinkou. Vypadala sice v pohodě, ale když jsme k ní přišly, zjistila jsem, že nemůže hýbat zadními nožkami. Odnesla jsem ji domů a s obavami zkoumala, co se stalo. Bohužel bylo jasné, že jí někdo musel ublížit. Přitom ještě před hodinkou bušila na okno, jak měla ve zvyku, když se jí zdálo, že noc je už příliš dlouhá. Zařídila jsem si vše potřebné v práci a vyrazila na veterinu. Celou cestu jsem ji držela v náručí a její hlava se neustále o mě třela. Veterinář mi sdělil přesně to, co jsem nechtěla slyšet. Má přeraženou páteř a ochrnutou celou dolní část těla. Ač nerada, musela jsem ji nechat uspat. Loučení bylo příšerné. Jsem ráda, že mám zahrádku a mohla jsem Mášu uložit pod jasmínový keř, na kterém ráda proháněla motýly. Trvalo pár let, než se z ní stala přítulná a umazlená potvůrka. Už jako malé koťátko, byla nevyzpytatelná. Jednu chvíli byla přítulná a z ničeho nic se otočila a škrábla nebo kousla. Nechtěla se chovat ani mazlit. Z ničeho nic se změnila a stala se z ní milá, přítulná a umazlená kočka. Moc ráda nás doprovázela na procházkách k rybníku. Kde se většinou zastavila a nechtěla dál. Byly jsme už moc daleko od jejího teritoria. S Nelinkou byly nerozlučné parťačky a i když se občas kočkovaly, tak za chvíli už ležely svorně vedle sebe na pohovce. Mášenko, budeš nám moc chybět, ale teď už tě nic nebolí. Nikdy na tebe nezapomeneme. Rija

                                                       Stejně spávala do poslední chvíle

                                                             

                                                  Vůbec jsem neměla tušení, že tohle bude její

                                            poslední fotka. Škoda, že je rozmazaná. Takto na nás

                                             čekala v sobotu ráno u rybníka. 

První letošní

 Ačkoliv není ještě ani půlka února, počasí u nás připomíná příjemné předjaří. Celý tento týden se sluníčko střídalo s mraky a bylo nezvyklé teplo, na tuhle dobu. Dvakrát mě povětří vytáhlo na zahrádku. Ostříhala jsem ibišky a pár překážejících větví u okrasných keřů a nějakou uschlou květenu. Zatím nechci moc zahrádku uklízet, kdyby náhodou ještě přišly větší mrazy, tak ať mi nepomrzne, to co na zahrádce zůstalo po loňském divokém počasí a mokré zimě. Včerejší den se probudil do sluncem zalité pohádky. Vzala jsem Nelinku na procházku, ale chudince se moc nechtělo. V pátek jsme byly na očkování, tak ji nejspíš bolela tlapka. Přemýšlela jsem, kde na zahrádce budu pokračovat. Nakonec jsme plány přehodnotili. Shodli jsme se s manželem, kdoví kdy u nás zase bude tak krásně a vyrazili na výlet. Cílem se stala Brněnská přehrada. Není to daleko a procházka kolem vody není k zahození. Oběd jsme si dali cestou. Stejný nápad dostala určitě půlka jižní Moravy:-))). Bylo tam lidí, jak na Václaváku. Po nějakém čase se lidé rozplynuly a my šli část cesty úplně sami. Bylo tak krásně, že jsme nakonec došli skoro až na hrad Veveří. Příroda se zatím tváří, že je ještě zima, ale neposlušné listy bramboříku krásně vystrkovaly listy, mech se krásně zelenal a jeho úžasné bochánky zdobily studené kameny podél cesty. Krásné bylo i kapradí. V dálce bylo slyšet i ptactvo a vodu brázdilo pár kachen. Viděla jsem pár keříků, na kterých se nalívaly pupeny, jako by jim bylo jedno, že je teprve únor. Celkem jsme ušli 10 km a mě procházka udělala moc dobře. Krásně jsme se provětrali. Procházku jsme zakončili v příjemné hospůdce Princezna u šálku vídeňské kávy. Domů jsme dorazili už za tmy, ale užili jsme si krásný den. Rija

Ráno na nádraží

Tento týden jsou u nás prázdniny, a tak opět jezdím vlakem. Vyšlo mi to krásně, rána jsou teplá a neprší. Včera sice foukal vítr, až jsem měla pocit, že mě povalí, ale dnešní ráno bylo tiché a klidné. Než přijede vlak, mám chvíli čas pozorovat okolní krajinu. Tedy spíš zvuky a ticho. Za pár týdnů to bude s pozorováním lepší. Dnes m ke štěstí stačil srpek vykukujícího Měsíce. Vyčaroval kouzelné ráno. Příjemným ránem jsem začala příjemný den. Odpoledne jsem se byla projít po zahrádce a objevila kvetoucí talovíny. Zrovna dnes jsem prosila kamarádku, aby mi pár rostlinek věnovala. Nemám tušení, odkud se na zahrádce vzaly, ale jsem ráda. Poslední fotka je ze včerejší procházky. Na jednom obrázku dva různé druhy volavky. Pohodové dny.  Rija

Začátek února u nás

Krásný čtvrtý únor. Chtělo by se mi říct - únor bílý, pole sílí, ale u nás to vypadá spíš na předjaří. Po sněhu ani památka, led na rybníce pomaličku mizí,  hladina ožila vodním ptactvem a ptáci štěbetají, jak o život. Sluníčko si hraje na schovávanou a fouká studený vítr. Na zahrádce mi kvetou sněženky. Podařilo se mi dokončit zimní výzdobu i se sněhuláky. Sice trošku pozdě, ale zima se určitě hned tak nevzdá a možná i nějaký únorový sníh uvidíme. Dopoledne jsme s Nelinkou vyrazily na naši pravidelnou víkendovou procházku. Jen sluníčko nás na procházce opustilo, tak to vypadalo, že nám společnost budou dělat jen kachny. To sice ano, ale až když jsme došly blíž zjistila jsem, že to není obyčejná divoká kačena, ale úplně jiný druh. Takový jsem u nás na rybníku ještě neviděla. Po pravdě, neviděla jsem ji ani jinde v přírodě. Doma jsem zjistila, že to byl morčák velký. Potkaly jsme i samce i samici. Zjistila jsem, že jsou u nás k vidění většinou v zimě. Měla jsem tedy štěstí, kdoví jak dlouho se zdrží. Když jsem přicházela k rybníku viděla jsem volavku bílou. Je hodně plachá, tak jsem ji vyplašila, ale podařilo se mi ji zachytit v letu a navíc jsem měla štěstí, že neuletěla, ale jen se kousek přesunula. První únorový víkend končí, zítra opět do práce. Přeji pohodové dny. Rija