sobota 14. července 2012

Hořely padaly hvězdy

Kdepak hvězdy, ale přestože celý den bylo zataženo a odpoledne i sprchlo, tak večer vyšlo sluníčko a když jsem vyšla ven, naskytl se mi úžasný pohled na nebe. Chvíli jsem měla pocit, že hoří nebe. Nebo, že by na nebi vybuchla sopka? Stejně nejkrásnější obrazy dokáže vytvořit jen příroda. Krásný večer Rija










Nový doplněk šatníku

Tímto kratičkým příspěvkem ukončím seriál z Modravých dálek. Z každé dovolené se snažím si dovézt nějaký drobný suvenýr. Manžel ale neustále říká, že máme těch pracholapek šíleně moc. To uznávám a při posledním stěhování jsem dělala velkou čistku. I tak jich je pořád dost. Proto, když jsem letos přemýšlela nad suvenýrem, chtěla jsem aby byl praktický nebo jiný, než obvykle. Proto když jsem uviděla tuhle kabelku, v mé zamilované fiakové barvě, bylo rozhodnuto. Nedávno jsem zjistila, že kabelek mám málo a tak nějaká další se uritě neztratí. A šaty? Ty jsem uviděla náhodou v Lindexu, když jsme jeli z promoce. Uznejte sami, nemohla jsem je tam přeci nechat. Zvlášť, když jsem před prázdinami narazila na úžasné háčkované bolerko ve stejné barvě. K šatům můžu nosit jakýkoli barevný doplněk, i kabelku. Nejspíš přibude k mým oblíbeným barvám přibude další. Ta béžová prostě nemá chybu. Rija


Modravých dálek volání VI

Další z výletů byla cesta do městečka Trogir. Starobylé město a přístav. Leží 27 km západně od Splitu.  Staré původní jádro na ostrůvku mezi pevninou a ostrovem Čiovo. Ve 3. stol. př.n.l. založili zde Řekové osadu Tragurion (= osada pod Kozím vrchem), ve 2. stol. před Kr. ji dobyli Římané. Větší rozkvět osady brzdilo sousedství Salon (dnešní Solin u Splitu), hlavního město římské provincie Dalmácie. Z historie zde zbylo nádherné kamené centrum s úžasnými úzkými uličkami. Město je zapsáno mezi památky UNESCA a při procházení úzkými uličkami na vás dýchne kousek historie. Pro mě bylo úžasné poznání, že v místech, starém několik stovek let neustále žijí lidé. Kromě historických památek tu bylo spoustu krásných věcí a ani já neodolala a pořídila si úžasný suvenýr. Ale o něm až někdy příště. Rija






Trochu klubíček

Není sice chválící pátek, ale já se musím malinko pochválit. To aby jste si nemysleli, že jsem celou dovolenou prolenošila. Vzala jsem si sice sebou knihu, ale tu jsem po dvou dnech na lehátku přečetla. Takže jsem sáhla po rozdělaném háčkování. Před časem jsem v jednom časopise objevila zajímavou dečku a pustila se do ní. Nebýt dovolené, tak to byl zase projekt skoro na pětiletku. Ještěže nemůžu ležet celý den sluníčku, takže při odpočinku ve stínku jsem háčkovala a háčkovala a světe div se, mám hotovo. Musím přiznat, že se mi ve skutečnosti líbí mnohem víc než na obrázku a jsem ráda, že už ji mám hotovou. Krásný den Rija

Čarování s jehlou

Před pár lety jsem propadla kouzlu křížkové výšivky. Můj pozorný manžel mi pořídil kufřík na bavlnky, celou sadu bavlnek a pár vyšívacích sad. Další sady jsem dostala darem od kamarádky a vyšívací srazy byly úžasné. Jenže pak vyšívání muselo jít na chvíli stranou a při stěhování zapadlo do krabice. Nebýt jedné blogerky, která ve mě vyvovala vzpomínky na krásné chvíle s jehlou a bavlnkami, asi by jehla zůstala ještě dlouho zapomenuta. Díky oné dušičce, jsem začala hledat v propadlišti času a našla jeden rozdělaný obrázek. Moc nechybělo k jeho dokončení a tak špatné počasí posledních dnů, mě donutilo vytáhnout jehlu a bavlnky a obrázek dokončit. Rámeček čekal celou dobu na dokončení, a tak je obrázek už zarámovaný a může být přidán ke dvěma obrázkům, co visí v kuchyni. Musím se pochválit, že jsem o letošní dovolené zlikvidovala další kostlivce ze skříně a můžu začít něco nového. Už pár dní nosím v hlavě další věc, tak se jdu do ní pustit, abych se mohla brzy pochlubit s jejím výsledkem. Rija


Promoce

Mám za sebou druhý týden dovolené. Myslela jsem si, kolik toho udělám a skutek utek. Celý týden byl hektický a pořád se něco dělo. Nejdřív jsme si jeli pro pinpongový stůl, pak řešili opravu skoro nové pračky a ve čtvrtek jsme byli staršímu synovi na promoci. Nejprve ani nechtěl, abychom někam jeli a pak to byl báječný den. Nejenže dostal syn titul bakaláře, ale ještě i ocenění děkanky, ale jako bonus mám nádherné šaty a měli jsme úžasný večer, s grilováním a příjemným posezením. Když tak koukám na fotky, nemůžu uvěřit, že můj syn už tak vyrostl a ještě ke všemu je bakalář. Jo prostě stárnu a mám dva dospělé syny. A krásné po tatínkovi. Rija
Můj nezbedný bakalář

Myslím si, že synové jsou snad to jediné co se mi v životě podařilo

Modravých dálek volání III

Skoro celý týden, jsme se z terasy koukali na kamenitý pahorek, vyčnívající z moře. Chlapi na jeho vrcholu viděli část pevnosti a neustále je lákalo, vylézt na vrchol a zjistit, na co vlastně koukají. První den se jim sice podařilo doplavat k jeho břehům, ale to je neuspokojovalo. Až ve čtvrtek, když jsme šli pěšky do centra nakoupit, tak je pahorek přitahoval doslova magickou silou a my se vyškrábali až na vrchol. Cestou jsme šli kolem krásně upravených domů, plných květin a stromů. Nebylo to nijak náročné, ale protože bylo horko, než jsme dostali na vrchol, byli jsme mokří jak myši. Ten výhled za to stál. Slunce zapadalo pomalu za obzor a jeho nádherné odlesky vytvářely užasné barvy. Mysleli jsme si, že pevnost je z novodobých dějin Chorvatska, až doma jsme si na netu přečetli, že byla postavena už během napoleonských válek. Z vrcholu byl nádherný výhled k místu našeho bydliště a přilehlých ostrovů. Byla to zajímavá cesta a nádherný západ slunce. Doufám, že v těchto pošmourných dnech vám pohled na tu nádheru zvedne náladu. Mějte se krásně a brzy přinesu poslední repotáž z dovolené. Rija



u nás doma bychom tu nádheru vystříhali z buxusu, tady je to z tymiánu


pohled z pahorku na apartmán