Je to už víc jak jedenáct roků, kdy jsem začala tvořit svůj malý koutek. Jenže postupem času jsme se s manželem nějak nevešli, tak jsem se přestěhovala. Bohužel jsem nezůstala jen u jedné záliby, ale mé koníčky se nějak moc rozpínají a já se s nimi rozpínám po celém domě. Má to i své stinné stránky, jak tělesná schránka stárne, mozek vytěsňuje nepodstatné věci a já neustále něco hledám. Vypadá to jako legrace, ale když určitou věc hledám půl dne, někdy i celý, je to spíš k zlosti. Hlavně člověk ztratí spoustu času, který mu pak chybí. Něco jsem měla na verandě, něco jinde a než jsem si vzpomněla, kde mám tu či jinou věc, pustila jsem se do něčeho jiného. Na netu je spousta zajímavých a krásných nápadů. Jeden se mi líbil moc, ale cenová relace mě tak vyděsila, že mě chuť na realizaci přešla velmi rychle. Pak mi kamarádka ukázala své království a měla jsem jasno. Koncem listopadu jsme s manželem zajeli do Ikei a pořídili regál Kallax. Nikdy bych nevěřila, co vše se vejde do jedné kostičky regálu. Nadšení bylo obrovské. Takže když jsem od Ježíška dostala nějaké peníze, bylo jasné co si za ně pořídím. Další regál Kallax. Skládání sice nebyla žádná hračka, ale veranda se proměnila v krásné tvůrčí království. Nevěřila bych, jakou radost budu mít, když zjistím, že do do jedné kostky se vejde i můj vánoční mazlík. Každá drobnost má své místo a doufám, že si budu pamatovat, kde co najdu. Takže hurá a jde se na věc. Fantazii se meze nekladou a já si můžu tvořit ve svém království. Teď už jen zbývá skamarádit se s mazlíkem, kterého mi pod stromeček nadělil Ježíšek. Uvidíme, jak nám to společně půjde. Rija
Žádné komentáře:
Okomentovat