Putování Tyrolskem - den třetí

Další ráno bylo stejné jako předchozí dvě, jen nepršelo. I když i zamračená obloha má v Alpách své kouzlo. Fascinovaly mě valící se oblaka mezi horami. Pravidelná ranní procházka městečkem už byla doprovázená kapkami. Cestou mě zaujal pes, pes sedící v kočáru, který čekal na své první zákazníky. Chudák malý, asi mu byla zima. Tentokrát jsme vyrazili k jezeru Achensee. Je to největší jezero v Tyrolsku a přezdívá se mu Tyrolské moře. Skoro bych to tak řekla. Přestože pořád pršelo, tak voda byla nádherně smaragdově zelená. Přestože pršelo, tak jsme se prošli kousek podél břehu. Byla tam zastávka parního vlaku a právě se vlak chystal k odjezdu. Kdyby nepršelo a nefoukal tak silný vítr, tak se jedeme projet. Jenže vagóny byly otevřené, tak jsem měla strach, abychom neprochladli. Nakonec jsme kousek popojeli autem do malebné vesničky Pertisau. Malá, krásná podhorská vesnička. Chvíli to vypadalo nadějně. Mezi mraky se ukázalo sluníčko, ale nestihli jsme ani vesničku obejít a už tu byl opět déšť. řekli jsme si, že objedeme jezero z druhé strany. To už nám počasí přálo. Svítilo sluníčko a my se kochali pohledem na nádherně smaragdové jezero a vesničku pod horami. Než jsme dojeli na hranice s Německem už opět pršelo a pořádně. Navíc jsme přišli o signál v navigaci a offline mapy Německa jsme neměli stažené. Nastalo takové malé dobrodružství. Díky souhře náhod, jsme minuli odbočku, kterou jsme měli v plánu jet a dorazili do alpského parku Karwendel. Jako mávnutím kouzelného proutku vyšlo sluníčko a udělalo se krásně. Projížděli jsme podél malebné řeky Issar. Chvílemi zastavovali, procházeli se na různých zajímavých místech. V jedné chvíli jsem šla vyzkoušet, jakou teplotu má rozbouřená voda. Bylo příjemné osvěžení smočit si ruce ve vodě. Otočím se a najednou vidím, jak mě z trávy pozoruje liška. Bylo to nejspíš mládě. Čekala bych, že uteče, ale zůstala stát a vzájemně se pozorovaly. Byl pohublá, ale pěnu u čumáku neměla. Nevím, jestli přišlo o matku a mělo hlad, nebo bylo na lidi zvyklé. Každopádně jsem si udělala spoustu fotek a liška se mezitím přesunula k nedaleko stojícímu španělskému karavanu, kde si vyžebrala nějaké jídlo. Pořád jsme si udržovali bezpečnou vzdálenost a po chvíli pozorování jsme se vydali na další cestu. Další zastávka byla u vodopádu. Padal z výšky opět kousek od nás, tak by byla škoda nejít si jej prohlédnout z blízka. Příjemné osvěžení, protože ve chvíli kdy jsme vjeli do parku, tak počasí jako kdyby otočilo a obloha byla jak vymetená a sluníčko hřálo. Prostě krásné léto v Alpách. V tomto pohodovém modu jsme dojeli až do vesničky Wallgau. Tam se počasí, jako mávnutím kouzelného proutku, opět zhoršilo a po pár minutách začalo pršet a to tak, že nebylo vidět na cestu. Zbytek Německa jsme projeli autem. Vystoupit se nedalo. Minuli jsme i Mittenwald. Zastavit se prostě nedalo. Déšť ustal až pár kilometrů před Seefeldem. Zastavili jsme u zajímavé hradní stavby, kterou jsme viděli už párkrát z auta. Počasí nám dovolilo jen zběžnou prohlídku, poněvadž se strhl opět déšť. I tak jsme toho zažili opět požehnaně. Byla jsem spokojená. Rija