Putování Tyrolskem - den druhý

Ani další den obloha nevěstila nějaké větší zlepšení. Opět jsme seděli nad mapou a plánovali, trasu, kterou se vydáme tentokrát. I přes nepřízeň počasí jsme se rozhodli vyrazit k nejvyššímu vodopádu Tyrolska, vodopádu Stuiben, nedaleko vesnice Ötzi. Název vodopádu vznikl od oblaků vodní tříště a prachu, které se nad ním vznáší. V jednom místě jsme to poznali na vlastní kůži:-). Vodopád je vysoký 159 m a je tak čtvrtým nejvyšším v Rakousku. My jsme vyšli skoro od pramene a po zdolání 700 schodů a 80 m dlouhém visutém mostě sešli k nejníže položenému místu a měli možnost vidět celý vodopád. Cesta dolů byla poměrně pohodová. Horší to bylo opačným směrem. Přiznám se, že těch vyjít těch 700 schodů nahoru, bylo naprosto šílené. Zvlášť pro mě. Myslela jsem, že tam umřu:-))). Navíc začalo poměrně dost pršet (jako by člověk nebyl dost mokrý od vody z vodopádu). Nepatřím mezi žádné vrcholové sportovce a protože hodně fotím, tak mám procházka zabrala skoro půl dne:-))). Ve zdraví jsem se dobelhala k autu a pár minut přemýšlela jestli chytím ten správný den, či naopak. Po chvilce jízdy autem, jsem na nějaké útrapy zapomněla, poněvadž jsme potkaly na silnici stádo nádherných koní. Absolutně se nedali rozhodit projíždějícími auty a roztomilé hříbátko v klidu a pohodě pilo mléko od mámy. Nádherný okamžik. Naštěstí se silnice trošku rozšířila, tak jsme mohli zastavit a pozorovat tu nádheru přes silnic. Koně dělali, jako bychom tam ani nebyli. Prostě pohádka. Protože se opět příšerně rozpršelo, zbytek cesty jsem fotila jen z auta. Projeli jsme nejvýše položeným lyžařským střediskem v Rakousku - Kühtai a jeli na pokoj. Stejně jsem byla unavená, jako kdybych zdolala osmitisícovku:-))))). Rija