Máme tady první letošní víkend. Ty dny snad letí ještě rychleji než do teď. Včera jsem nakonec pozměnila plány. Po obědě jsme vyrazili na výlet. Cílem se stali naše oblíbené Dolní Kounice. Tentokrát jsme chtěli vyjít na kopec ke kapličce sv. Antonína a prohlédnout si Kounice z výšky. Chtěli jsme si užít slunečný den, co nejvíc. Jenže ani ne v půli cesty se sluníčko schovalo a sem tam na nás jen zpovzdálí mrklo paprskem. Dokonce sem spadla nějaká sněhová vločka. Ke kapličce se dojde malou křížovou cestou. Naštěstí byl obzor krásně čistý, tak byly vidět v dálce Pálavské vrchy. Pohled z výšky na klášter Rosa Coeli byl snad ještě magičtější, než když je člověk u něj. Na zpáteční cestu, jsme zvolili jinou trasu. Nakonec jsme se prošli celým kouzelným městečkem. Úplně neplánovaně jsme zavítali do místního malého muzea. Vlastního dvě sestry a jedna je dost kreativní, tudíž vystavené figuríny pochází z jejich rukou. Některé exponáty našly v domě, na půdě, jiné jim lidé darovali. Součástí domu, byly dva obchůdky cukrárna a hodinářství, tak jsou tam dvě expozice věnované obchůdku. Jeden čas tam bylo kloboučnictví, tak i ono je tam zvěčněno. Ve vitrínkách je možné si prohlédnout staré kuchyňské náčiní. No a protože byly Vánoce, je tu malá připomínka, jak vypadaly takové svátky dřív. Krásně nazdobený stromeček, malá ukázka prostřeného stolu i dárky, co mohli lidé najít pod stromečkem. Jako poslední byla malá, ale kouzelná výstava starých pokojíčků pro panenky. Jeden byl dokonce osvětlený. Některé oblečení a peřinky nejsou již původní, ale mistrně je opravily, aby vše působilo věrohodně. Dostali jsme nabídnuto i cukroví, které se tenkrát podávalo. Byla to moc příjemná podívaná. Na chvíli se člověk přesunul o sto let zpátky. Odnášeli jsme si takový podivný klid na duši. Moc děkujeme za příjemnou prohlídku a pohodově strávené chvíle. Došli jsme až ke klášteru a vraceli zpět k autu. Bylo to moc příjemné odpoledne. Rija
