Krásný poslední večer milí čtenáři. Omlouvám se, že jsem letos psaní trošku šidila, ale slibuji, že se od zítřka polepším. Doufám, že vždy najdu ty správná slova. Všem vám přeji šťastný a klidný rok 2026. Hodně zdraví, lásku a pohodu, ať se vám splní tajná přání, najde nové přátele, objevíte zajímavá místa. Prostě vše po čem toužíte. Rija
Letos jsem neměla v plánu mezi svátky někam vyrazit. No uznejte, sbližování s novým mazlíkem je důležitější. Ještě ani vánoční svátky neskončily a manžela začala pálit půda pod nohama. To si obuje toulavé boty a není s ním k vydržení. V pátek ráno, ještě nic nenasvědčovalo, že se bude dít něco neobvyklého. Pustila jsem se do úklidu vesničky, abych měla místo na seznamování s mazlíkem. Neměla jsem ještě vesničku v krabicích, když mi manžel oznámil, že bychom mohli někam vyrazit. Alespoň na víkend. Co s ním mám s chudákem dělat, tak jsme souhlasila. Zvládli jsme zabalit, rychlý oběd doma a po obědě vyrazili směr Jeseníky. Uprostřed jesenických hvozdů objevil vesničku Branná a v ní zámek Kolštejn. Tam jsme se ubytovali. Zajímavostí je, že zámek byl postaven, vedle zřícenéhiny hradu. Mezi jeho majitele patřil i Jan Lucemburský, nebo Lichtenstejnové. Na zámku jsme nikdy nespali, tak ať si užijeme romantiky. Že nás čeká romantika v jiném slova smyslu, zatím netušil ani jeden z nás. Okolí zámku nebylo nijak okouzlující, ale dýchlo na nás něco (nejspíš historie), co nás lákalo k prozkoumání. První, kdo nás přivítal, byla černá kočka. Vítala nás potom každý den. Vypadala tak zvláštně, že bych nic nedala za to, že to nebyla jen obyčejná kočka:-). Interiér nás okouzlil. Pokoj byl útulný, malebný, ale bylo tam chladno. Pojali jsme podezření, zda nějaké temné síly, či strašidla nechtějí, abychom se ubytovali. Bylo ještě světlo a dokonce slunečno. Po mnoha dnech, kdy u nás bylo šedivo a tma, jsme sluníčko uvítali. Překvapilo mě, jak je vesnička malebná a kouzelná. V podvečer jsme se vrátili na pokoj, kde byl přímotop. Romantika pokračovala, netekla teplá voda. Byli jsme rozhodnuti, že ráno odjedeme. Podvědomí, umocněno prostředím ve kterém jsme se nacházeli, začalo pracovat a vzhledem k tomu, že mám velmi bujnou fantazii, jsem v noci slyšela spoustu divných zvuků:-)))). Čekala na nás výborná snídaně a když jsme vyšli ven, tak okolní krajina byla zalitá sluncem a bylo úplné bezvětří. Úžasný, mrazivý vzduch nám vzal vítr z plachet a my se i přes nepohodlí rozhodli zůstat a užít si nádherný sluncem zalitý den. Zjistili jsme, že v zámecké kotelně odešel motor a oprava je nejistá, protože byla sobota. Vyrazili jsme na výlet do Jeseníku. Celou dobu bylo nádherné slunečné počasí, ale v Jeseníku nás přivítal mlžný opar. Naštěstí se rozplynul. Na náměstí měli zajímavou výzdobu a zvoničku. Zazvonili jsme si pro splnění tajného přání. Prošli jsme si okolí. Nedaleko stojí krásná tvrz, vybudovaná začátkem 15. století. Později byla přestavěna na zámek. Bývalý vodní příkop je nyní bez vody. Vedle je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl otevřený, tak jsem využila příležitost k prohlídce. V kostele měli moc krásnou výzdobu. Protože se sluníčko snažilo, rozhodli jsme se přesunout se do Loučné nad Desnou a projít se zámeckou zahradou. Procházka to byla příjemná. Celá zahrada byla moc hezky vyzdobená. V jezírku stojí socha Neptuna. Díky stříkajícímu vodotrysku, utvořil mráz nádhernou ledovou podívanou na zamrzlého Neptuna. Stál tam hrdě se vztyčeným trojzubcem v sluneční záři. Kouzelný pohled. Dali jsme si kávu a vydali se na cestu zpátky. Na chvíli jsme se zastavili mezi kopci, na krátkou procházku. Další zastávka byla u sjezdovky. Do hotelu jsme se vrátili ještě za světla a bylo nám oznámeno, že topení topí. Ještě za světla jsme si prošli vesničku. Došli jsme až ke hřbitovu. Bylo to zajímavé, magické místo. Hřbitov je rozdělen na novou a starou část, kde jsou pozůstatky hrobů, bývalých německých obyvatel. Líbilo se mi, že nebyl zničený, ale vše je hezky udržováno. Poslední den, našeho rychlého pobytu jsme se probudili do podmračeného dne a foukal ledový vítr. Byli jsme moc rádi, že nám předchozí den vyšel s tak krásným počasím. Čekalo nás ještě jedno překvapení. Malá soukromá prohlídka zámkem. Viděli jsme sál, kapli, kde se pořádají svatební obřady. Ostatní pokoje. V jednom pokoji prý opravdu straší a v manželském apartmá byla krásná vana i postel s nebesy. Zámek je v soukromých rukou a před majitelem je hodně práce, aby uvedl zámek do někdejší krásy. Ale dělá to s citem a láskou. Zjistili jsme, že stejný majitel má i zámek v Loučné. I přes počáteční, trošku nepohodlí se nám výlet vydařil. Slunečné počasí jsme si přivezli i domů. Tři dny u nás svítilo sluníčko. Včera napadl poprašek sněhu a podle dnešní oblohy, to vypadá na další sníh. Užijte si krásný poslední den v roce. Rija
Je to už víc jak jedenáct roků, kdy jsem začala tvořit svůj malý koutek. Jenže postupem času jsme se s manželem nějak nevešli, tak jsem se přestěhovala. Bohužel jsem nezůstala jen u jedné záliby, ale mé koníčky se nějak moc rozpínají a já se s nimi rozpínám po celém domě. Má to i své stinné stránky, jak tělesná schránka stárne, mozek vytěsňuje nepodstatné věci a já neustále něco hledám. Vypadá to jako legrace, ale když určitou věc hledám půl dne, někdy i celý, je to spíš k zlosti. Hlavně člověk ztratí spoustu času, který mu pak chybí. Něco jsem měla na verandě, něco jinde a než jsem si vzpomněla, kde mám tu či jinou věc, pustila jsem se do něčeho jiného. Na netu je spousta zajímavých a krásných nápadů. Jeden se mi líbil moc, ale cenová relace mě tak vyděsila, že mě chuť na realizaci přešla velmi rychle. Pak mi kamarádka ukázala své království a měla jsem jasno. Koncem listopadu jsme s manželem zajeli do Ikei a pořídili regál Kallax. Nikdy bych nevěřila, co vše se vejde do jedné kostičky regálu. Nadšení bylo obrovské. Takže když jsem od Ježíška dostala nějaké peníze, bylo jasné co si za ně pořídím. Další regál Kallax. Skládání sice nebyla žádná hračka, ale veranda se proměnila v krásné tvůrčí království. Nevěřila bych, jakou radost budu mít, když zjistím, že do do jedné kostky se vejde i můj vánoční mazlík. Každá drobnost má své místo a doufám, že si budu pamatovat, kde co najdu. Takže hurá a jde se na věc. Fantazii se meze nekladou a já si můžu tvořit ve svém království. Teď už jen zbývá skamarádit se s mazlíkem, kterého mi pod stromeček nadělil Ježíšek. Uvidíme, jak nám to společně půjde. Rija
Krásné poslední prosincové dny. Poslední týdny mi uletěly, ani nevím jak. V půlce listopadu se mi vrátily problémy s průdušky a já skončila opět na antibiotikách. Poslední dobou mám pocit, že je zobu, jako lentilky. Vyzkoušela jsem všechno možné, aby se mi ulevilo a nemusela mít antibiotika, ale bohužel jsem se jim nevyhnula. A kašel mě trápí dál. Do adventu jsem vstoupila jen velmi pomalu a nedařilo se mi najít v sobě tu správnou vánoční atmosféru. Advent byl u nás ve znamení medvědů:-). Jak jinak, že. Plánovaná změna se nekonala a medvídci zůstali. Čím víc se blížily Vánoce, tím jsme měli dny bláznivější. Nakonec se vše podařilo a i k nám zavítal Ježíšek. Přinesl spoustu nádherných dárků. A mezi nimi i vysněného mazlíka - nový šicí stroj. Ne, že by starý šil špatně, ale ráda bych se posunula dál. Jen tedy nevím, jestli se Ježíšek trefil. Řekla bych, že je to malý počítač a s těmi se já až tak moc nekamarádím. Zatím se polehoučku oťukáváme a seznamujeme. Umí to spoustu věcí, tak doufám, že z nás brzy budou kamarádi. Kromě toho jsem našla pod stromečkem hned dvě kabelky. Jedna klasická černá a druhá trošku z jiného soudku, ale krásná. Medvědí louskáček doplňuje medvědí partu a na své využití čekají poukázky do knihkupectví. Konečně se na nás přišlo podívat i sluníčko. I když na Vánoce ráno jsme měli krásný bílý poprašek. S trochou fantazie to mohly být bílé Vánoce. Důležité je, že jsme je prožili v klidu a pohodě, mezi blízkými. Rija
