Nestačili jsme si pořádně svátečních chvil užít a jako mávnutím kouzelného proutku, jsou ty chvíle pryč. Člověk se snaží připravit vše co nejlépe, aby tyto chvíle byly, co nejkrásnější a nejsvátečnější a než si je stihne pořádně vychutnat, jsou pryč. Letos utekly obzvlášť rychle. Na první svátek vánoční jsme se sešli všichni u mé maminky. V okamžiku nás byl plný dům a bylo veselo. Ježíšek byl opravdu štědrý. Až moc. Letos jsem žádné tajné přání neměla, tak pro mě bylo překvapením, co jsem v balíčcích našla. Obávám se, že v příštím roce nebudu mít moc času nazbyt. Dostala jsem velkou sadu na výrobu svíček. A spoustu forem na voskové medvídky. Jen tedy nevím, jestli budu mít odvahu je pálit:-)))). Na přečtení knihy o Karlu Gottovi budu potřebovat svaly. Je pěkně těžká a jak poznamenal manžel, neměla bych ji číst v posteli, aby mě pod ní nenašel ležet bez duše:-)))). Jedno přání přeci jen bylo vyslyšeno. Když mi bylo asi 25., tak jsem si přála české granáty. Tenkrát jsem se dozvěděla, že je nosí ženy až ve zralém věku. Nejspíš zralý věk přišel, protože jsem dostala řetízek s přívěskem s českých granátů a vltavínem. Ten je prý bonusem, posiluje sebevědomí, to bych moc potřebovala. Každopádně lavička na kytičky, konvička na kytky a vybavení vílí zahrádky, je pro mě to pravé. Kdepak, to že jsme se všichni sešli u jednoho stolu a že se máme pořád rádi. To je dárek nad dárky. Rija
Rijo, jsem ráda, že sis Vánoce užila!
OdpovědětVymazatPřeji hezké poslední letošní dny, Helena
Vánoce, jak mají být.
OdpovědětVymazatKrásný rok 2025