Výlet do minulého století

Dnešní příspěvek je jubilejní tisící. Ani se mi tomu nechce věřit, že už jsem jich napsala tolik:-). Vezmu vás do místa starých časů, plných kouzla a nostalgie. Jsem milovnicí starých filmů pro pamětníky, plných romantických příběhů a kouzelných okamžiků. Líbí se mi móda, galantnost pánů a elegance dam. Mám doma kompletní sérii  knih Barrandov. Nejsem tak naivní, abych věřila, že vše v té době bylo takové jako na filmovém plátně, ale moc ráda si u nich odpočinu a zapomenu na starosti a problémy, kolem sebe. Hodně filmů vzniklo v těžké době a svým obsahem mělo diváky odvézt od starostí a strachu života. Říkám jim pohádky pro dospělé. Moc ráda vzpomínám na vyprávění babičky, která s kamarádkami za války na filmy chodila. Než mi skončila dovolená, vyrazili jsme na pár dní na Vysočinu. O Letohrádku sv. Vojtěch jsem poprvé slyšela před pár lety a toužila alespoň na chvíli nahlédnout do doby dávno minulé. Zamluvili jsme si tam ubytování a vyrazili. Ihned po vstupu do letohrádku jsem měla pocit, že jsem se ocitla o sto let zpátky. Vybavení, hudba i oděv obsluhy restaurace mě vrátil do dob dávno minulých. Zajímavostí letohrádku jsou jeho pokoje. Každý pokoj nese jméno nějaké prvorepublikové filmové hvězdy. My jsme byli ubytované v pokoji Very Ferbasové. Jednoduchý pokojík s krásně malovaným dřevěným nábytkem a přepychovou koupelnou (mrzí mě, že jsem nepotkala pokojskou, chtěla jsem znát tajemství lesku v koupelně, zajímalo by mě, čím leští černé a bílé kachličky, aby na nich nebyla vidět jediná kapička). V recepci a stylové jídelně hrála hudba z první republiky a chvílemi to vypadalo, že se tady zastavil čas. Kolem letohrádku je krásný park plný kouzelných zákoutí, s jezírkem, mosty a sochami. Kolem nás se rozprostíral klid a pohoda. I centrum městečka bylo moc zajímavé. Zjistila jsem, že se zde natáčel film Postřižiny a v hotelu U Modré hvězdy se natáčel seriál Návštěvníci. Pro mě asi nejzajímavějším místem byla modřínová alej. Je to nejdelší modřínová alej u nás. Byla to opravdu moc hezká procházka. Cestou k aleji jsme míjeli dům a z okna koukaly dvě kočky. To by nejspíš nebylo nic zvláštního, kdyby okno nebylo otevřené na ventilačku a domácí mazlíčci nebyli zvědaví a neprotáhli se škvírou a ven jim nekoukali jen jejich zvědavé hlavičky:-))). Místo mě tak uchvátilo, že se sem vracíme koncem srpna. Rija