Jaro vítej

 V pátek se mi podařilo přijet z práce o něco dřív a protože bylo krásně, tak jsem vzala Nelinku šly se projít. Venku bylo úžasně, vzduch voněl jarem a občas jsem narazila na krásně rašící větvičky. I když se začalo k večeru ochlazovat, i tak bylo pořád nádherně. Sluníčko si pohrávalo s odrazy na rybníku. Všude ticho a klid. Poslední dobou, chodím k rybníku mnohem častěji než jindy. Usídlily se nám v rybníku nutrie. Sem se mi podaří na ně narazit na břehu. Tentokrát jsem narazila jen na fialky a podběl. Loni jsem si všimla, že na jedné části hráze kvete podběl. Letos v lednu se dost razantně upravovalo okolí rybníka a na hrázích se vykácelo spoustu keřů s náletů. Bála jsem se, že z podbělu nebude nic. V pátek jsem pár vykukujících žlutých hlaviček objevila. Ještě chvíli musím počkat a můžu vyrazit nasbírat si na zimu na čaj. Není nic lepšího na ty moje záněty průdušek, než čaj z podbělu. Poprvé se mi podařilo zahlédnout datla. Neměla jsem vůbec tušení, že u nás datlové jsou. Strakapoudi jsou tady k vidění běžně, ale na datla jsem narazila poprvé. Nikam jsme nespěchaly, tak jsem se pomaličku toulala přírodou a užívala si toho nádherného ticha. Jak jsem byla zahloubaná zkoumáním, co nového v přírodě zase objevím, tak mě vylekal srnec, který kousek přede mnou vyběhl z křoví. Nejspíš srnec vyhodnotil, že nejsme pro něj nebezpeční a nechal mě vytáhnout foťák a udělat pár obrázků. Potom poodběhl do bezpečné vzdálenosti, kde se začal pást a já měla krásnou podívanou. Další podívanou vyčarovalo nebe se zapadajícím sluníčkem. Začala jsem se těšit na víkend a práci na zahrádce. Sobota byla nevlídná, studená s aprílovým nádechem. Nedalo se být vůbec venku. I Nelinka procházku zkrátila, jen na pár minut. Zima se ještě nechce vzdát vlády, tak se střídají slunečné dny s chladnými zimními. Dnes ráno, to vypadalo na obdobný ráz počasí, jako včera. Ráno byly -4 stupně. Už jsem si říkala, že víkend strávím doma. Naštěstí vykouklo sluníčko a v devět bylo skoro šest nad nulou a bezvětří. Na nic jsem nečekala a šla opět na procházku. Bylo dost brzy a nikdo nebyl venku. U rybníka jsem narazila na zvonka zeleného. Měla jsem radost, protože jsem ho letos u krmítka ještě nepotkala. Asi umí číst myšlenky, protože jsem měla štěstí a odpoledne přiletěli hned dva ke krmítku.  Povzbuzená zvonkem, jsem šla dál podél rybníka a cestou ještě potkala mlynaříky. Zašla jsem na kraj lesíku, který je vedle rybníka a po pár krocích jsem v křoví uviděla brhlíka. Toho jsem tady viděla také poprvé. Jen škoda, že se mi zatím nedaří ptáčky vyfotit. Než foťák zaostřím, jsou pryč. Někdy mi přijde, že mi to dělají naschvál. Nechají mi vytáhnout foťák, najít je na větvičce a než zaostřím jsou fuč. Zatím jsem spokojená, že jsem je vůbec viděla na živo v přírodě. Užijte si zbytek neděle a pohodový nadcházející pracovní týden. Jdu využít sluníčka a věnovat se zahrádce. Rija