Babí lom

Je to neskutečné, poslední březnový víkend se nezadržitelně blíží ke konci. Příští týden už je duben. Konečně chvilka, kdy se můžu podělit o výlet, který jsme podnikli minulou sobotu. V pátek jsem měla dovolenou a celý den jsem strávila prací na zahrádce. Večer jsme si řekli, že nejen prací živ je člověk a naplánovali si výlet. Nechtělo se nám jezdit nikam daleko, ale chtěli jsme do míst, kde jsme ještě nebyli. S výběrem mi pomohl syn, který volal a z mínil se, že krásná procházka je Babím lomem, nedaleko Brna. Takže jsme vyrazili. Přestože trasa nebyla nijak dlouhá, ale terén byl náročnější, bylo nám jasné, že do časového limitu, který uváděli na internetu se nevejdeme. To nikdy. Pořád se zastavuji, něco fotím, obhlížím a zkoumám, takže všude si musíme přidat minimálně dvě hodiny navíc a ani to nám většinou nestačí:-))). Vycházeli jsme chvíli před polednem a kolem půl čtvrté přišli k autu:-))). Počasí nám přálo a to i přesto, že foukalo. Bylo tak akorát na procházku v přírodě. Cestou k rozhledně mě zaujaly dřevěné cedulky na stromech. Připomínaly křížovou cestu. Víc informací, jsem k cedulkám nenašla. Babí lom patří k Drahanské vrchovině a je tvořen slepencovými skalkami. Než jsem si kameny pořádně prohlédla, tak to také zabralo dost času. Hned na začátku naší cesty jsme přišli k rozhledně. Překvapilo mě, že je volně přístupná a nikdo nechce zaplatit vstupné. Obzor byl čistý a výhled do krajiny nádherný. Z vyhlídky jsme postupně přišli až k nejvyššímu bodu cesty. Místy to vypadalo skoro až na horolezecké výkony. Proto jsme přemýšleli, kudy se vrátit a nemuset lézt po kamenech. Přeci jen mi není dvacet:-))). Užili jsme si krásné odpoledne. Výlet jsme zakončili návštěvou hobby marketu, kde jsem doplnila sbírku rostlin a dali jsme si odměnu v cukrárně. Výbornou vídeňskou kávu a zákusek. Den se vydařil do poslední minuty. Jen jsem nejspíš utrpěla otravu kyslíkem, protože jsem usnula u televize. Rija