Jarní procházka

 Dnešní den byl opravdu krásně jarní, i když to tak ráno nevypadalo. Stále se u nás drží ranní mrazíky, dnes bylo dokonce skoro pět pod nulou. Už mě to nebaví. Dnes jsem viděla první prasklá poupata meruněk, takže už by mrazíky mohly skončit, jinak zase nebude ovoce. Z práce jsem jela domů vlakem, tak mě pohled z okna navnadil na procházku. Poslední dny se snažím vyhýbat sluníčku, ale už mě nebavíé být neustále doma. Tak jsme změnila trasu naší procházky s Nelinkou. Na začátku vesnice máme malý lesík, no spíš takové stromořadí, lesík se tomu snad ani nedá říkat. Párkrát jsme kolem něj už procházely, ale nikdy jsme nešly uvnitř. Jakmile se vše zazelená, tak působí hustě, takže tam nedá projít, ale zatím je vidět skoro až na druhý konec. Nelinka moc nemusí prodírat se křovím a její tlapky nemají rády roští, tak se jí ze začátku moc nechtělo, ale nakonec to vzala jako malé dobrodružství. Po chvíli chytila stopu, nejspíš od vyplašeného srnečka, tak ji to prodírání začalo bavit. Koruny stromů házely stín, tak mě to trošku uklidňovalo, že nejsem tolik na sluníčku. Všude kolem bylo ticho, jen sem tam pod nohama křupla větvička. Někde v korunách se ozývalo klepání strakapouda, ale nechtěl se mi ukázat. Vyplašený srneček se zastavil na poli a čekal, jestli se nevydáme jeho směrem. Stočily jsme se podél potoka. Kdybych byla malá, tak se asi začnu bát, protože kolem bylo spousta vykotlaných pařezů a popadaných kmenů. Občas bylo vidět, že si někdo odvezl domů dřevo. Já hledala nějaký hezky pařez, který by se hodil do zahrádky a dal se osázet:-))). Fialky v lese mají tmavší barvu a nádherně voní. Podařilo se mi objevit první kvítky křivatce. Mám pocit, že z mého okolí ubývají květy. Cestou domů jsme potkaly hašteřivé vrabčáky. Naštěstí chvíli poseděli na větvičce, než mi zase frnkli do dáli. Moc jsme toho neušly, ale krásně jsme se provětraly. Doufám, že dnes bude Nelinka spinkat jak andělíček. Rija