Úplně poslední

 Dopoledne jsem neuváženě šlápla na váhu a objevené číslo mě doslova vyděsilo. Oběd jsem šoupla do trouby a vyrazila s Nelinkou se vyvětrat. Nelinka byla dnes ve výborném rozpoložení, tak jsme ušly poměrně dost a ona ještě cestou pobíhala a dováděla jako, když byla ještě malé štěně. Sice ež jsme se vymotaly, tak se schovalo sluníčko, ale venku bylo příjemně. Po dlouhé době byl jasný obzor a krásně bylo vidět do dálky. Pálava svítila do dálky a vysílač byl jasně vidět i mým slepým okem:-))). Cestou domů mi nádherně zapózovala poštolka. Většinou mě tak blízko nepustí, ale nejspíš byla unavená a potřebovala si odpočinout. Nelinka doma upadla do pelíšku a nepohnula s ní ani vůně, která se linula z kuchyně, když jsem otevřela troubu. Přišla, až když zařinčely talíře (a to jsem si myslela, že už je hluchá). Než jsem uklidila kuchyň objevilo se sluníčko a obloha zazářila krásnou modří. Manželovi to nedalo a prý jestli se nepůjdeme projít. Na klíčové slovo vyletěla naše střela z pelíšku. Únava byla ta tam. Než jsem se oblékla, tak jsem měla pocit, že ten malý šakal zboří svým štěkáním dům:-). Takové nadšení dvakrát po sobě, v krátké době, jsem u ní už dlouho nezažila. Tentokrát sluníčko vydrželo celou dobu. Tentokrát jsme se vydali kolem sklepů. Opět mohla běhat bez vodítka a lítat jak zběsilá. Ke konci cesty už na ní bylo vidět, že toho má plné zuby, ale doťapkala statečně až domů. Obzor byl stále krásný, tak jsem pro změnu měla možnost vidět Svatý kopeček nad Mikulovem a kousek dál Stolovou horu, nad kterou létali paraglidingisté, Ty ale odhalil objektiv fotoaparátu, tak daleko moje oko nedohlédne. Závěr cesty byl naprosto kouzelný. Zjistili jsme, že se na borovice v centru obce vrátili kalousové. Před pár lety jsme je náhodou, při jedné zimní procházce, objevili v korunách stromů. Chodili jsme pozorovat hodně často. Jenže pak se začalo kousek dál stavět a kalousové odletěli. Létali kolem rybníka a měli jsme možnost je pozorovat u nás na zahradě. Časem zmizeli i odtud. Dnes jsme náhodou viděli jednoho letět a měli jsme štěstí, že se nechali i zvěčnit. Uletěli, až když jsem udělala fotku. S Nelinkou máme v nohách 8 km a krásně jsme ukončily naše letošní procházky. Rija