Na myší frontě zatím klid

Krásný nedělní podvečer. listopad se přehoupl do své poslední třetiny a příští týden už tady budeme mít advent. Nechce se mi věřit, že tady máme nejkrásnější dny v roce. Poslední týdny přeletěly kolem mě, ani nevím jak. Ze začátku to vypadalo, že listopad bude klidný měsíc. Jenže se to potom nějak zvrtlo. Prostě jednoho dne uklízíte nádobí, hlavou vám běží myšlenky, na jaké tvoření se vrhnete, otvíráte šuplík s příbory, a pak se to stane. Z šuplíku na mě vykoukne myš. Vzhledem k tomu, že patřím ke skupině žen, které když vidí tyhle zvířátka, se z klidné a vyrovnané ženy mění v řvoucí saň, kterou popadá amok, jen na pomyšlení, že něco takového prošlo kolem ní. Nastaly manévry. Víc jak týden byla myčka v pohotovosti a celá spodní část linky prošla generální očistou. Mrcha šedivá si ze mě dělala legraci tři, než se chytla do pastičky. Mezitím bylo objeveno domnělé místo, kterým by se ta potvora mohla dostat do domu. Už jsem si chtěla dodychnout, když tu další den ráno slyším divný zvuk. Chvíli jsem si myslela, že jsem paranoidní, když jsem uviděla další šedivou příšeru. Do večera byla lapená. Celý víkend jsme šoupaly nábytkem a snažili se najím nějakou díru, kterou k nám ta mrcha vešla. Ze zoufalství manžel utěsňoval i škvírky, kterými by sotva prolezla stonožka natož šedivá zrůda. Přikoupili jsme pasti a kyž se z jedné ztratila návnada, tak jsem byla rozhodnutá odstěhovat se. Během dalších dnů se chytily ještě dvě zrůdy a my našli ještě jednu škvíru. Musím zaklepat, ale od pondělí, kdy se chytila poslední šedivá zrůda, máme klid a pastičky jsou stále plné návnady. Mám za sebou nejdůkladnější vánoční úklid jaký vás napadne jen v nejhorších nočních snech. Jíst bychom mohli i z podlahy, protože je několikrát vydesinfikovaná (zlatý kovid, protože tolik desinfekce běžně doma nemám). Jenže do Vánoc daleko, tak proč si nestřihnout nějaké další úklid, když už to mám tak bezvadně nacvičené. V největším stavu zoufalství, jsme pěnou vyplnily škvíry kolem zdí u stropu a pěna svou rozpínavostí vlezla i tam, kde jsme ji nechtěli. Takže jsme se rozhodli zakrýt rohy okrasnou lištou. No, co vás budu zbytečně napínat. Vzhledem k tomu, že máme víc jak sto let starý dům a i přes veškerou snahu zedníků, se jim nepodařilo vyrovnat zdi, tak dostupné lišty prostě nepasují. Manžel se rozhodl z dostupného materiálu vyrobit, to co potřebujeme. Takže momentálně nám od stropu vedou k podlaze vzpěry, které drží lišty u stropu, než zaschne lepidlo, protože do některých míst prostě hřebíček přitlouct nejde. Do doby, než budeme moct sundat vzpěry, tak si hraji a přemýšlím, proč jsem tady lítala jak šílená s hadrem, když si pak uděláme další nepořádek. No přeci, abych nevyšla ze cviku, ne:-))). Přeji vám krásné a pohodové dny do začátku adventu. Rija

                                                   Vzhledem k tomu, že jsem vlastní foto nepořídila, 

                                                        tak jedno z internetu:-)