Prodloužený víkend na Kroměřížsku

 Opět na poslední chvíli jsme se rozhodli, že když mám kolo, tak ho pojedeme vyzkoušet. Někde jsem četla krásný článek, že je moc krásná jízda podél Baťova kanálu z Kroměříže do Uherského Hradiště. Tak jsme si řekli, že zkusíme sehnat ubytování v Kroměříži. Tam jsme měli smůlu, ale sehnali jsme jen pár kilometrů od Kroměříže ve vesničce Zlobice. Zvláštní název, ale penzion vypadal pěkně. Vyrazili jsme v pátek. Úmyslně neříkám ráno, protože to se nějak nezadařilo:-). Vyskytl se malý technický problém, tak jsme se zdrželi. Naštěstí to byl jediný zádrhel na naší cestě. Ubytovali jsme se a vyrazili za krásami Kroměříže. Podařilo se nám zaparkovat na náměstí, projít si přilehlé uličky i Podzámeckou zahradu, dát si kávu, zmrzlinu i lehkou večeři. Měli jsme štěstí, že jsme seděli pod podloubím, když se přihnal déšť. Nikam jsme nespěchali, tak jsme v poklidu jedli a rozhlíželi se kolem. Na náměstí byl nějaký rockový koncert. Není to moje parketa, ale reproduktory byly otočené na jinou stranu, tak vše bylo v pohodě. Měla jsem zajímavý výhled na zvláštního muže, který držel na zápěstí poštolku. Byla ochočená a děti si ji mohli pohladit. Byla jsem v Kroměříži už víckrát, ale teprve nyní jsem zjistila, že se zde narodil Max Švabinský a dokonce jsem narazila na jeho rodný dům:-). V sobotu, po snídani, jsme odjeli do Kroměříže, nedaleko Hrubého rybníka. Nemám ráda jízdu po silnici, tak manžel našel pěknou cestu. Projeli jsme kolem letiště a po pár minutách byli u Moravy. Protože letos nejsem ve formě, tak cíl byl jasný Napajedla. Jeli jsme pomalu, abych stačila vnímat krajinu a řeku. V Otrokovicích jsme si dali kávu a v Napajedlech jsme dorazili až na Pahrbek, kde jsme si dali vynikající oběd. Já si zavzpomínala na své dětství, kdy jsme jezdili do Napajedel pravidelně každý rok a na Pahrbek chodili na jídlo. S manželem jsme v Napajedlech prožili naši první dovolenou, ještě v době, kdy jsem ještě studovala střední školu a babiččiny bratr nám půjčil domek po mé stařence. Domek už je dávno prodaný a noví majitelé si jej opravili, ale nechali původní branku. Vyšlapali jsme na zámek, kde jsme si v zámecké kavárně dali kávu. Zámek je v soukromém vlastnictví, ale naštěstí už se dá jít do parku. Za ty léta, co jsme sem jezdívali, jsme ani jednou nevynechali procházku parkem, kolem známého hřebčína. Je zvláštní, že cesta zpět vždy trvá kratší dobu. V penzionu jsme zamluvenou vířivku a to jsem vůbec neměla tušení, co nás čeká. Bylo fajn, že jsme si mohli rezervovat hodinu jen pro nás dva. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Kolem vířivky svíčky a lampa s vonným olejíčkem, džbánek s vínem a příjemné prostředí. Pro mou romantickou duši, to bylo úžasné zakončení dne. Nemusíme vůbec litovat, že jsme nebyli ubytovaní v Kroměříži. Včera jsem se chtěla ještě jít projít do zahrady, ale nenašli jsme volné místo. Možná to bylo úmyslné. Domů jsme dojeli velmi brzy a příjemně odpočinutí, tak jsme se ještě pustili do práce:-)))). Jako vždy se nám víkend vydařil, kolo jsem otestovala a můžeme pokračovat ve výletech. Rija