Zima pomalu odchází

I když to nebývá v posledních letech zvykem, tak i u nás na jihu Moravy byla letošní zima opravdovou zimou (i když by se sníh mohl udržet déle, než jen pár dnů). Mrzlo, napadlo celkem dost sněhu, prostě opravdová zima. Patřím mezi lidi, co zimu moc nemusí. Zvlášť když je břečka, šedivo, nebo nedej bože mlha, tak se těším na jaro a na sluníčko mnohem víc. Ještě před pár lety jsem zimu vyloženě nesnášela. Nemám totiž ráda oblékání, myslím tím vrstvení oděvů. Člověk je nabalený, neohrabaný a stejně je mu neustále zima. Venku je většinou tma, prostě nic moc. Ale i tak má pro mě zima své kouzlo. Denně dojíždíme do práce 40 km, takže mám docela dost času pozorovat měnící se krajinu kolem. Čím jsem starší,  tím víc si všímám okolí kolem sebe a nějak intenzivněji vnímám, to co vidím. Jako spolujezdec mám lepší možnost pozorovat obrazy z okna auta (a díky foťáku v kabelce se mi občas podaří nějaký zajímavý obraz ulovit, což za dnešního provozu není vůbec lehké). Už pár týdnů vídáme pole plné volavek bílých. Snáší si nad polem jak bílá oblaka. Občas mezi tou něžnou bílou krásou je vidět volavka šedivá a dokonce i kormorán. Taková hejna jsem dosud viděla  pouze v ZOO, v přírodě ještě nikdy. Na jiných místech pak cestou potkáváme dravce. Párkrát se stalo, že před autem letěl hodně nízko, takže s jistotou můžu říct, že je to bylo káně. Vzhledem k tomu, že jsem slepá jak poleno, tak  pokud nesedí velmi blízko silnice a nebo neletí vedle auta, tak se můžu jen dohadovat o jaký druh dravce se jedná. Naštěstí mám občas štěstí, že vydrží v klidu velmi blízko vozovky a já si jej v té rychlosti stihnu prohlédnout. Než přijedeme domů, tak čas od času potkáme ještě i pasoucí se srnky. Ty umí přijít taky hodně blízko vozovky. Dřív bych řekla, že jezdíme přes vesnice, kolem polí a nějakého lesíku, ale dnes vyhlížím, zda neuvidím něco zajímavého. Třeba lišku nebo kunu, které jsem zahlédla hodně blízko vozovky. Díky těmto okamžiků může mít i zima bez sněhu a sluníčka své kouzlo. Jen škoda, že lidské oko nemůže zachytit ten obraz, jako objektiv foťáku na trvalo. Dost často nestačím totiž foťák vůbec vytáhnout z kabelky. Takže většina obrazů zůstane jen v mé paměti. Sníh roztál, vzduch je provoněn blížícím se jarem a ptáci zpívají jak o život. Přichází další období. Už se těším na delší procházky, na sluníčko a na vše nové, co přichází. Rija