čtvrtek 10. září 2015

Kamarádi

Po roční pauze, kdy nás loni opustily naše kočky, jsem si v pátek přinesla domů, dvě vyděšená malá klubíčka. Kolegyně mi půjčila přepravku a chudáčci maličcí se tísnili v rohu. Doma jsem se snažila Nelinku seznámit s novými kamarády a vysvětlit jí, že kočičky jsou naše. Jenže jakmile jsem otevřela dvířka přepravky a vzala kocourka do náruče, Nela zaštěkala, kocour se naježil a zbyla po něm jen ohnivá čára. Kočička se kupodivu nebála, tak seznámení Belinky s Nelou proběhlo velice rychle. Za to Šmudlu se mi podařilo objevit až po delší době. Byl chudák zalezlý v okapové rouře. Při vyprošťování kocoura z roury se mi nepodařilo zabránit dalšímu střetu s Nelou, přičemž se kocourek proměnil v bytost z hororu a vyděšená Nela se rozštěkala ještě víc a kocour zaběhl pod složené dřevo. Celý páteční večer jsme kocoura neviděli. Belinka se do nás zamilovala a nehnula se od nás ani na krok. Naštěstí je Šmudla velký jedlík, takže šťavnatému masíčku a misce mléka, pro koťata neodolal. V neděli odpoledne se mi ho podařilo chytit a pomazlit se s ním. Zatím jsem jediná, před kým se neschovává, ale stále na mě zkouší pózu rozzuřeného levharta. Za misku se žrádlem zkrotne jako beránek a nechá se u jídla pohladit, nebo škrabat za ušima. Dvakrát vylezl ven, když byla Nela na dvorku a pár minut na sebe koukali z očí do očí. Nela už neštěká, ale Šmudla syčí a vrčí. Jsem zvědavá, kdy z nich budou kamarádi. Jo a jen tak mimochodem, tak umazlené kotě, jako je Bela, jsem ještě neměla. Jakmile se skloním, už ji mám na klíně a po tričku se vyškrábe až na krk, aby se pomazlila. Byla jsem překvapená, jak rychle koťata pochopila, kde mají domeček a že na seně jim bude nejlépe. Už se začínají otrkávat a mně opět nastává doba, kdy pod nohama místo pevné země budu mít kočky. A Nelinka získá parťáky na hry. Rija


3 komentáře:

  1. Ty jsou krásné - ještě takové nesmělé, že?

    OdpovědětVymazat
  2. Je to krásné, mít doma tolik zvířátek!

    OdpovědětVymazat