úterý 19. května 2015

Život

Přeji krásný májový večer. V posledních dnech (řekla bych i týdnech) jsem pořád v jednom kole. Hlavou mi neustále letí spoustu myšlenek a nápadů (bohužel s realizací už hodně pokulhávám), které bych měla i chtěla zrealizovat, ale než se otočím je večer a jsem tak líná, že se mi nechce ani psát a že bych toho chtěla říct mnoho. Dokonce čím dál dřív o víkendu vstávám, tudíž bych mohla zvládnout víc věcí. Už asi chápu, proč starší lidé vstávají tak brzo, aby stihli všechno, co dřív za podstatně kratší dobu. Ale nevyužijte tak nádherných dní provoněných sluníčkem a momentálně i rozkvétajícími akáty k práci na zahradě, či procházkám. Uplynulých 14 jsme jezdili každý den na chalupu. Pomaličku, každý den kousek a člověk se nemusí honit. Hlavně večerní posezení venku je úžasné, to ve městě zažít prostě nejde. Tento týden jsme se rozhodli maličko vydechnout a uklidnit rozjeté tempo a trošku si užít i města. Manžel si zašel na pivko a já na kosmetiku, abych nevypadala jako divoženka. Myslím, že městský klidový režim uvítala i Nela a konečně se pořádně vyspí. Na bytě ji to tolik neláká ven a může v klidu relaxovat. Z klidu ji vyrušuji pouze já, když běhám po bytě s prachovkou, protože ten se kumuluje i když nejsme doma. No a hlavně by se mi z toho povalování mohly zkrátit žíly a co pak. Doufám, že zbude i trochu času na knihu. Mám rozečtenou Řeku bohů a nemůžu se dostat ke konci. Prostě žiji reálný život, plný událostí a úžasných okamžiků. Užívám si každé nové kytičky, která rozkvete. Každou minutu, kdy můžu být s rodinou. Pak není divu, že dny tak rychle letí a než se otočíte je konec týdne, konec měsíce. Vůbec bych se nezlobila, kdyby dny plynuly pomaleji, aby si stihla víc vychutnat okamžiky. Spousta mi jich proteče mezi prsty a nezbude z nich nic. Moc vám děkuji za návštěvy. Vítám i nové návštěvníky, doufám že se jim u mě bude líbit. Děkuji za milá slůvka, která mi tady necháváte. Slibuji, že budu reagovat víc.
Mějte i vy krásné a pohodové dny. Rija
Tahle krásná kytice zdobí můj pracovní stůl. Dostala jsem ji od spolupracovníků

1 komentář:

  1. Jaruš,máš pravdu,že čas strašně letí.
    Taky mám někdy pocit,že nestíhám.Plánů je spousta,k realizaci se člověk ale dostane až po čase,některé plány a nápady se nestihnou vůbec.
    Taky bych si někdy přála čas zastavit,nebo aspoň pořádně zpomalit.
    To ale nejde.
    Na zahrádce ti to všechno pěkně kvete a chválím i rozrůstající se medvídkovou sbírku

    OdpovědětVymazat