neděle 31. května 2015

Jako u babičky

S Nelou jsme si vyšly po ránu na procházku. Šly jsme k rybníku a podél polí, venku bylo krásně ticho, jen ptáci zpívali jinak ani živáčka. Většinou to vypadá tak, že Nela jde tři kroky přede mnou a vypadá to tak, že venčí Nela mě. Cestou mě zaujal pás krásného fialového jetele. Neodolala jsem a natrhala jsem si kytičku. Miluji květiny ve váze a většinou, když natrhám nějaké luční kvítí moc nevydrží. Jsem ráda, že na zahrádce už je víc kvítí a tak se dá sem tam něco ustřihnout do vázy, ale jeteli jsem nemohla odolat. Ve váze je krásný a při pohledu na něj mám pocit, jako bych se ocitla v dětství na prázdninách u babičky. Na stůl jsem dala vyšívaný ubrus, který je už skoro taky historií. Sice jsem ho vyšívala já, ale už hodně dávno. Sama se divím, že tak dlouho vydrží krásný a tak se mám čím kochat. Máte taky rádi luční kvítí a nosíte si domů kytičky? Rija



3 komentáře:

  1. Ještě nikdy jsem ve váze neměla jetel a vypadá výborně. Jinak mám ráda luční kvítí.
    Moc pěkný ubrus.

    OdpovědětVymazat
  2. Také mám ráda pořád květy ve váze, ať už luční, ze zahrádky anebo koupené, ty si samozřejmě kupuji převážnou část roku. Jetel vypadá nádherně.

    OdpovědětVymazat