Konečně.....

jsem se dočkala. Ano, konečně se mi podařilo zachytit žlunu, co k nám chodí letos na návštěvu. Pokoušela jsem se už mnohokrát, ale pokaždé byla dost daleko a žádná fotka nebyla ostrá. Až dneska. Byla to náhoda a ještě za zvláštního počasí. Od rána sice svítilo sluníčko, ale už je znát, že se blíží konec prázdnin a podzim. Teploměr sice ukazoval dvacet stupňů ve stínu, ale studený vítr zapříčinil pocitově větší chlad. I když mi to zas až tak nevadí, nějak se mi mění hranice chladu. Manžel pracuje na zvelebování kůlny a občas potřebuji mou asistenci. Najednou koukám a na trávníku žluna a kousek od pergoly. Utíkala jsem pro foťák. Svítilo sluníčko a pršelo. Takové bláznivé počasí. Žluna byla tak zaujatá potravou, že mi vydržela docela dost dlouho pózovat. Na dálku jsem slepá jak patrona, takže jsem se nestačila divit, když jsem fotky stáhla, že se mi podařilo vyfotit i hrdličku. Nakonec se objevila na nebi i nádherná duha. Škoda jen, že před domem máme sloup elektrického vedení a není lepší výhled na duhu. Trošku mi při dešti navlhlo prádlo, ale sluníčko ještě vykouklo, tak doufám, že večer všechno prádlo ještě zvládnu vyžehlit. Rija

Nejdříve byla dost daleko

Ani silný déšť ji nezahnal

Jedna hrdlička u sousedů

Druhá hrdlička u nás