Švadlenka Madlenka

Jojo, už je to tak. Rozhodla jsem se fušovat zkušeným švadlenkám do řemesla. Předcházel tomu nápad sjednotit trošku textil v obýváku a pak úžasné polštářky, které šije jedna velká šikulka Soňa. No a nápad byl na světě. Proč ušít obyčejné povlaky, když můžou být i složité. Kdyby se takhle rozhodla šikovná švadlena, tak neřeknu, ale já už jsem taková. Proč dělat věci jednoduše, když si je můžu udělat složité. Soničku jsem požádala o svolení využít její nápady pro zkrášlení našeho domova. Pár týdnů jsem přemýšlela jak na to a jak vůbec všít do povlaků zip a jiné další drobnosti. A protože jsem měla minulý týden dovolenou a abych se nenudila, tak jsem vytáhla stroj a vrhla se do práce. Kromě povlaků jsem si vymyslela ještě spoustu dalších drobností, takže jsem většinu dne jen měřila a stříhala a špendlila a stehovala. Prsty mám rozpýchané, ale hrozně jsem se těšila, že to přeci zvládnu. V pátek večer to sice vypadalo, že vezmu stroj a prohodím ho oknem, protože opět začal blbnout a já neměla tušení kde dělám chybu. Posilněna skleničkou červeného a po hodné chvíli ukecávání stroj dostal rozum a opět začal šít. Takže v neděli odpoledne jsem povlaky mohla obléknout a načančat sedačku a při té příležitosti i srdíčkový tác dozdobil obývák. Jsem sama ze sebou spokojená. Samozřejmě je tam spousta chyb, tak doufám, že při dívání přihmouříte oko. Polštáře jsou pochopitelně čtyři, ale jeden se toulá tady na bytě, tak další víkend bude doplněn. Na chaloupce na mě čeká hromádka nedodělků a snad příští týden se mi podaří přinést další šicí reportáž. Musím přiznat, že se skláním před každou šikovnou duší, kterých jsem mezi vámi blogerkami potkala stovky. Zůstanu raději u svých křížků a i s háčkem jsem si jistější. Jdu se vrhnout na dokončení překvapení do jedné z výměn, které právě probíhají. Krásný večer Rija