Mrazivá procházka

Je neuvěřitelné jak dny plynou. Vánoce jsou za námi a pomaličku se blíží poslední den tohoto roku. Sváteční dny vystřídaly dny všední a já si užívám dovolené mezi svátky. První dny po Vánocích jsem trávila s novou knihou. Miluji knihy Barbary Woodové a tak jsem doslova jedním dechem přečetla její nový román. Obsahoval všechno co mám ráda. Historii a lásku a zajímavý příběh. A tak jako každý příběh i ten z knihy má svůj konec, takže jsem vyměnila snění za realitu všedního dne a peru, vařím uklízím a samozřejmě se snažím na procházkách zbavit se nabraných kil. Počasí posledních dvou dnů je přímo pohádkové a tak chodíme s Nelinkou do přírody. Dneska sice trošku přimrzlo, ale naštěstí nefouká a tak když se člověk trošku obleče, není procházka v mrazu vůbec na škodu. V posledních dnech mě zlobí foťák. Musím přiznat, že loňský vánoční dárek toho moc nevydržel, že by to bylo únavou materiálu, jak moc fotím. Proto jsem chodila na procházky bez foťáku. Dnešní krásné počasí mě donutilo vzít si sebou druhý, větší foťák. Kočkám zima vůbec nevadila a spaly na střeše boudy a vůbec je nenapadlo jít s námi tak jsme se s Nelou vydaly kousek dál za vesnici a odtud sledovaly na obzoru zapadající slunce. Miluji nebe, slunce, mraky a i šedivé stromy bez listů mají své kouzlo. Nelu sice víc zajímaly krmelce a stopy zvěře, ale já se kochala nádherou nebe. Všude bylo ticho, jen chvílemi nám nad hlavami přeletělo hejno vran.  Domů jsme přišly vymrzlé a Nela už spí spánkem spravedlivých. No a já se vrhla do nového vyšívání. V minulých dnech jsem dokončila drobnost, kterou jsem chtěla mít hotovou na Vánoce, ale ty byly krásné i bez ní. No mám aspoň něco nového na další. Přeji vám příjemný večer a já jdu trošku provětrat jehlu, dokud mám chuť a čas. Rija