Procházka

Určitě vás zajímá, kde je ten můj "Konec světa". Konečně přestalo mrholit a ani nebyla zima, tak jsme dneska s Nelinkou vyrazily na procházku. Toulaly jsme se okolím a já měla s sebou foťák, že ho konečně vyzkouším venku. Fotky nejsou nic moc, protože se pořád honily těžké sněhové mraky a já zatím nepřišla na to, kde nastavím jiné ISO. Kousek cesty nás doprovázel Zrzek s Mickou, ale protože jsme šly mimo jejich teritorium, obrátili se a vrátili se domů. Přestože byl pracovní den, venku bylo ticho a klid. Jen v dálce bylo slyšet křik dravce. Seděl na stromě a vyhlížel na svou kořist. Na louce nad vsí se pásli koně. Byli zvědaví, kdo že se to na ně přišel podívat a tak zůstali celí ztuhlí a jen tiše koukali. Kupodivu ani ten bílý poplašňák nezaštěkal. Kousek dál se pásli ovečky a kráva. Asi se ptáte proč "Konec světa", když je tady tak krásně i v tomto pošmourném počasí. V posledních letech je tady víc živo, především až se oteplí a na cestách se objeví cyklisti, víska ožije. Jenže před víc jak dvaceti lety, tady byl skutečný konec světa. Vesnička totiž leží na samém konci republiky, na hranicích s Rakouskem. Za vsí byly jen dráty a vstup sem byl zakázán. Dneska už se běžně chodíme procházet až ke značce označující hranici. Na samé hranici stojí kaplička a u ní nádherný, velký kaštan, který každoročně krásně kvete. Cestou domů nás chytla pořádná chumelenice zmrzlého deště a Nelinka vypadala, jako kdyby proběhla polystyrenovými kuličkami. Během chvilky bylo bílo. Bohužel teploty jsou pořád nad nulou, tak vše hned tálo. Doma už na nás čekali kočičí mazlíčci. Nela doma zalehla a usnula, jako když ji do vody hodí. Vůbec ji nevadilo, že se u ní uvelebila Micka, které se podařilo proklouznout dovnitř. Užily jsme si krásný předposlední den tohoto roku. Krásný večer i vám Rija