Krásné poslední prosincové dny, vlastně i poslední dny tohoto roku. My jsme poslední dny roku odjeli trávit do klidu lesů. Manžel už před svátky tvrdil, že jakmile tři vánoční svátky uplynou a utichne návštěvní ruch, tak začnu vymýšlet nesmysly, tudíž je čas akorát na to změnit prostředí. I když to díky mé nemoci bylo maličko komplikované, tak rozhodl, že jedeme relaxovat. Posledních pár let jsme trávili dny mezi Vánoci a Silvestrem v Beskydech, ale letos udělal manžel změnu. Odjeli jsme do České Kanady, do místa, kde lišky dávají dobrou noc. Opravdu nekecám, v lesích, úplně na státní hranic s Rakouskem leží lesní hotel Peršlák. Místo, kde končí svět, nejbližší vesnice je skoro 2 km a nejbližší městečko asi sedm. Hotel stojí v místě bývalé budovy finanční stráže a po válce zde byli vojáci pohraniční stráže. Budovu po revoluci koupila Češka, která emigrovala do Rakouska a po opravě zde otevřela hotel. V blízkosti je rybník a zbytky zaniklé obce. Místo, jak stvořené k odpočinku a relaxaci. Kousek od hotelu je státní hranice, nejsevernější bod Rakouska, ale i zbytky zaniklé vesnice. K areálu hotelu patří rybník s molem, které je osvětlené. Uvnitř hotelu má člověk pocit, že se vrátil do dob France Josefa a očekává, že někde narazí na císařovnu Sisi. V hlavním sále jsou jejich portréty. Skoro dva dny jsme byli jediní hosté a personál se snažil splnit, co nám na očích viděl. Měla jsem pocit, že snad ani nejsou živí, vše tak nějak nevtíravě procházelo, kolem nás, jako by kolem nás chodili neviditelní sloužící. Prostě pohádka. Až teprve včera přijelo víc návštěvníků, převážně starší páry se svými mazlíčky, protože v okolí hotelu jsou zakázané ohňostroje. Věřím, že oslavy příchodu Nového roku tam musí být poklidné, jako vše, co tam člověk viděl kolem sebe. I počasí se vydařilo, sice víc připomínalo jaro, ale k procházkám se sluníčko hodí mnohem víc než plískanice a sněhové závěje. První zastávka, cestou na místo, byla ve Slavonicích. Město nemusím nijak představovat, určitě ho každý zná. Pokaždé se moc ráda projdu náměstím a obdivuji tu nádheru, kterou nám zanechali naši předci. Ze Slavonic jsme jeli rovnou do hotelu. Cestou jsme pomyslně zamávali hradu Landštejn (ten jsem zvládla vyfotit až cestou zpět) a minuli obec Klášter s překrásnou dominantou kostela Nejsvětější Trojice. Na hotel jsme dojeli i s krásnou slunečnou oblohou. Po kávě jsme si udělali procházku okolím hotelu. Voda v potůčcích pěkně uháněla. Bylo poznat, že v uplynulých dnech hodně pršelo. Kupodivu lesní cesty nebyly skoro vůbec rozmáčené, tak procházka na čerstvém vzduchu neměla chybu. Přišlo mi, že jsme na nějaké jiné planetě. 27. 12. byl úplněk a jeho pozorování na tomto kouzelném místě, ještě víc umocňovalo tu kouzelnou podívanou. Ve čtvrtek jsme se probudili do mrazivého rána. Jinovatka na trávě maličko připomněla, že je zima, nikoliv jaro. I když odpolední teploty se vyšplhaly nad deset stupňů. Pokud neznáte, tak doporučuji. Člověk tam uteče, od civilizace a má pocit, že se alespoň na chvilku zastavil čas. Rija
