Zima

Přiznám se, že když jsem po novém roce viděla v televizi obrázky zasněžených hor, měla jsem sto chutí vzít si dovolenou a vyrazit někam za sněhem. Ne že bych byla lyžař, ale procházky lesem, kdy pod nohama křupe sníh jsou úžasné. Když začalo mrznout a na zahrádce ani vločka, snažila jsem se přikrýt co nejvíce rostlin chvojím, aby něco nepomrzlo. A když minulý týden teploty poklesly až na -15 stupňů, začala jsem mít o zahrádku obavy. Doufám, že rostlinky přežijí a nebudu na jaře brečet nad vymrzlými keři a kytkami. Proto jsem v sobotu zajásala, když jsme se probudili do zasněženého dne. Celý den krásně chumelilo, takže jsme vyrazili na procházku. Nelinka byla po pár metrech jako jedna velká bílá koule. Lítala ve sněhu jak šílená a všude strkala ten svůj zvědavý čumáček, skákala a štěkala na padající vločky. Museli jsme jít asi třikrát a stále toho neměla dost. Kočky její radost ze sněhové nadílky nesdílely. Kocour sem tam vykoukl z domečku, aby zkontroloval situaci, kočka občas přeběhla po dvorku a obě se snažily dostat se domů ke kamnům. Nakonec se jim to podařilo. Ještě štěstí, že jsme se stihli pořádně pokochat tou bílou nádherou, protože v neděli rtuť teploměru vystoupala až na 6 stupňů a o zkázu bílé nádhery se postaralo sluníčko. Procházku jsme si sice neodpustili, ale tentokrát se Nelinka vrátila, jako jedno malé černé čuňátko. Sice jsme šli po silnici, ale lítala stejně šíleně jako ve sněhu a od bláta měla zacákanou celou hlavu a uši ušourané až hrůza. Úplně jsem si vybavila záběr z filmu Obecná škola, jak přijel pan Svěrák zacákaný od bláta a ptá se: "Kde jsou moje blatníky"......Nelinka skončila ve sprše. Naivně jsem si myslela, že by chvíli mohla vydržet sněhově bílá. Sice do rána cesty pokryla souvislá vrstva ledu, ale vydatně prší, takže odpolední procházka byla omezena na nezbytně nutnou dobu. Jsem zvědavá, co nám letošní zima ještě připraví za překvapení. Příští týden má být až 13 stupňů. Na zahrádce jsem našla dvě sněženky a v okolních zahrádkách jsou už rozkvetlé celé bílé koberce (musím nutně nasadit další cibulky). Mějte krásné dny a tam kde můžete, užívejte si sněhové peřiny. Rija

zahrádka v sobotu odpoledne

na sněhu se nedá uklidnit

kocour monitoruje situaci z domečku (dělám si legrace, že vykoukne z balkonu)

neděle odpoledne

jako na jaře

i sovy se nechaly vyfotit

pro srovnání rybník před týdnem

hodně naštvaný, protože jdeme kus od domu

Lednové dny

Zdravím po delší odmlce a děkuji za vaše komentáře. Začátkem měsíce jsem si říkala, že své příspěvky budu dávat opět pravidelněji, ale nedaří se mi. Ne že by se u nás nic nedělo, ale v práci je začátek ledna vždy dost hektický a letos obzvlášť. Prvních pár dní jsem nevěděla co dřív. Domů jsem přijela jak přejetá a byla jsem ráda, že je klid. Počasí venku nic moc, po příjezdu z práce už je tma, takže procházka jen přes vesnici a zase honem do tepla ke krbu. Manžel se velmi poctivě stará, abych měla pohybu více. Nenutí mě šlapat na rotopedu, ale když si sám něco usmyslí, jde si za tím. Doma máme už pár let dobře vybavenou posilovnu a on poctivě cvičí, takže i na rotopedu jezdí pravidelně. No, a když už ho vytáhne, tak i já na něj sednu. Jen je tedy velmi nespravedlivé, když on hubne a já ne. Prostě někde je chyba v matrixu. Nejsem na tak pravidelný pohyb zvyklá, takže brzké vstávání, malá procházka a trošku toho šlapání a já si připadám úplně vyřízená. Nemyslím tím psychicky. Takže přes týden jsem ráda, když se usadím ke krbu s knihou. V loňském roce, jsem nepřečetla žádnou pořádnou knihu. Pár povídek, sem tam nějakou pohádku před spaním nepočítám. Proto jsem si řekla, že letos začnu opět víc číst. Od kolegyně jsem měla půjčenou už nějakou chvíli Řeku bohů a nemohla jsem se do ní pořád začíst. Knihu jsem si vzala a tentokrát mě chytla tak, že jsem 700 stran zhltla za týden. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Děj se odehrává ve starověkém Egyptě a příběh vypráví otrok faraonovi ženy. Musím říct, že příběh je tak úžasně napsaný, že jsem měla problém odpoutat se od čtení, abych byla ráno do práce vyspaná. Pokud máte rády historii a starověký Egypt a knihu neznáte vřele doporučuji. A má pět dalších pokračování. Rija

Foto: internet

Krátká vzpomínka na uplynulé dny

Občas se přistihnu, jak chodím po domě a prohlížím si věci, které jsme za těch 13 let, co chaloupku máme, udělali. Mám radost, že se nám daří uskutečňovat naše sny a plány. Kdykoli procházím místnostmi zabrousím pohledem na strop, to je teď moje velká radost. Konečně máme všechny stropy krásné a stále ještě je cítit vůně dřeva, teď ještě umocněna vůní jehličí ze stromečku a větví ve vázách po domě. Ještě je potřeba dodělat ozdobná lišta na ukrytí trubek od topení a schovat kabely od světla, ale to až bude hotová dílna a místo na soustruh, aby manžel mohl vyrobit ze dřeva ozdobu. Těší mě, že jsme do vánoc všechno zvládli a teď si dáme pár týdnů oddych než se pustíme do kuchyně. Rija

V mrazivém sevření

Sníh u nás není, ale mráz umí krásně čarovat. Co víc dodat. Rija

Mrazivá procházka

Zdravím vás a přeji nádherný zimní den. Venku mrzne až praští a už druhý den máme po ránu pocukrováno. Poprašek moc dlouho nevydrží, ale probuzení je to kouzelné. Měli jsme v plánu zahájit nový rok výšlapem na Pálavu. Nakonec jsme to včera vzdali. Nejspíš nás zmohla únava z částečně probdělé noci. Jak stárneme chodíme spávat čím dál dřív, někdy i se slepicemi :-)). Dneska jsme překonali lenost a vyjeli jsme. Nakonec to nebyla Pálava, ale jen Svatý kopeček nad Mikulovem, ale přešli jsme ho celý a zavzpomínali na dobu, kdy jsme v Mikulově bydleli a já chodila na kopeček venčit maličkatou Nelu. Nad krajinou se snášel mlhavý, mrazivý opar, ale i tak se vycházka podařila. Před třemi lety byly kapličky na Křížové cestě opraveny, takže jsme si konečně prohlédli opravené sochy i malby. Kdyby na vrcholu tolik nefučelo, byla by vycházka mnohem hezčí. Ale krásně nás vítr vyfoukal. Hned se cítím mnohem lépe. Doma jsme si uvařili horkou kávu a prý když jsme rozhýbaní, tak si dáme ještě pár kilásků na rotopedu. Přiznám se vám, že bych se za normálních okolností asi nedonutila šlapat, ale mám doma úplného nadšence a díky němu šlapu taky. Takže sportu zdar a jdu na to. Rija

Poprvé v novém roce

Zdravím Vás v novém roce.Nás první den v tomto roce přivítal pocukrovanou zahradou. Do oběda sníh sice roztál, ale přeci jen už se to venku začíná podobat zimě.
Ještě jednou děkuji za vaše návštěvy, komentáře a pochvaly. Našla jsem mezi vámi pár přátel, byť některé jen virtuální. Jsem moc ráda, že jste tady, a že se i v tom novém roce budeme tady potkávat a dělit se o své zážitky, nápady, rady a především o milá slůvka, která jsou taky potřeba k životu. Jsem zvědavá, co nám letošní rok připraví za překvapení a jaký nakonec bude. Ten předchozí, byl pro nás plný nečekaných zvratů. Jsem ráda, že jsme udělali naše velké rozhodnutí a přestěhovali se. Zvelebujeme si bydlení a máme kolem sebe naše drahé.
Silvestr jsme přežili v pohodě. Letos se lidi v okolí krotili a nezačali bouchat petardy už v poledne, takže až do půlnoci byl klid a Nela byla v klidu. Tu jednu hodinu se sice klepala jak osika a s ní i koťata, takže jsem s nimi nakonec seděla v koupelně a chlupáče měla kolem sebe. Poslední den v roce je pro nás jako každý jiný, jen si o půlnoci připíjíme sklenkou šampaňského, to běžně neděláme :-))). Využila jsem klidu a pohody a celý večer poctivě vyšívala, takže nový rok jsem přivítala novou drobnou výšivkou. Mám v plánu vyšít ještě dva podobné motivy sněhuláků a pokročit tak v plnění mého snu - měnit dekorace podle ročních období. Snažím se už i nyní, ale stále nemám kompletní dekorace. Jakmile výšivku zarámuji podělím se o obrázek s vámi. Dneska ukáži jednu dečku, co jsem vyšívala před vánoci, byl to dárek. Bohužel jeden z mála, který jsem zvládla vyrobit. Piliny byly mocnější než já.
Takže klidný a pohodový ten letošní rok. Rija