Podzimní dny

Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí čím dál rychleji, když se naše kroky stávají starší a starší. Někdy mám pocit, jako bych stála na místě a kolem mě letěl čas. Větší část měsíce září jsem strávila na neschopence. Začalo to tak nenápadně, bolelo mě v krku a počínající angína byla podchycena v počátku. Jenže u mě byla bolest jen předzvěstí dalších nemocí. Z krku mi bacil usedl na průdušky a já vypadala jak nakřápnutý hrnec měnící se chvílemi v dunění ve skalách. Chvílemi to vypadalo, že pode mnou puká zem. Nevím, proč si všechny bacily světa oblíbily mé průdušky. Po návratu do práce mi dny tak rychle protekly mezi prsty, že jsem až v šoku, že už končí říjen. Když jsem byla doma, tak jsem oprášila jehličku a bavlnky a vrátila se na chvíli k vyšívání. Sice jsem si říkala, že bych mohla pokračovat, i když budu chodit do práce, ale nějak k tomu zatím nedošlo. Pořád se cítím hodně unavená. Ještě štěstí, že jsem měla čas nachystat si podzimní dekorace a trošku si to doma nazdobit. Jinak bych asi ani nestačila postřehnout, že už je tu podzim hýřící okouzlujícími barvami. Nejen prací jsou vyplněné mé dny. Ale o zábavě někde příště. Budu se snažit najít slova častěji. Tak trochu podzimu od nás. Máme před sebou ještě celý jeden podzimní měsíc, než se čas přehoupne ke sklonku roku. Příjemný podzim. Rija