První březnová procházka

První březnový den končí. Musím říct, že se docela vydařil. Každý týden se těším na víkend, především, že se trošku vyspím. Vstávám brzy a z práce přijíždím pozdě, tak jsem za celý týden unavená. Nevím, čím to je, ale nějak nemůžu v sobotu spát:-). Když je ráno tma, tak se přesvědčuji, že vydržím, alespoň až bude světlo, ale jakmile se začne rozednívat, tak mě to táhne ven z postele. Dnešní ráno bylo opět mrazivé, ale zároveň se ven klubalo sluníčko a nějak brzy svítalo. Uvařila jsem si kávu, pustila pračku a šla nakrmit dravou zvěř do ZZ. Samozřejmě se s ní náležitě pomazlila. Místy se držela jinovatka, ale vzduch voněl už jinak. Rozhodla jsem se, že se půjdu kousek projít. Jenže sluníčko začínalo hřát, ptáci štěbetali, tak jsem šla a šla a najednou z malé procházky bylo šest kilometrů. Došla jsem až k řece a podél pole a kolejí se vracela zpátky. Venku bylo nádherně. Nějakou fotku jsem udělala, ale třebas setkání se žlunou, či mlynaříky se mi zachytit bohužel nepodařilo. Nechtěla jsem ten krásný okamžik pokazit, tak jsem jen stála a dívala se, jak žluna sedí na větvi a pozoruje mě. Byla poměrně blízko a nejspíš protože jsem skoro nedýchala, tak mě nechala, abych si ji pořádně prohlédla. Bohužel za chvíli byla fuč. Za to srnky mě nechaly dívat se déle a vítr nefoukal, tak jsem zvládla i pár obrázků. Už krásně kvetou kočičky. Prostě jaro klepe na dveře. Sice ranní mrazíky se stále drží, ale přes den už to vypadá mnohem lépe. Jsem ráda, že jsem na procházku šla. Odpoledne se pro mě zastavila sousedka, abych se šla projít a musely jsme se po chvíli vrátit. Venku se zatáhlo a začal foukat ledový vítr. Teď už jen víc takových dní a začnu řádit na zahrádce. Rija