Zimní Mikulov

Máme před sebou poslední únorový den. Březen pomaličku klepe na dveře. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Uplynulé týdny byly hodně náročné. Především proto, že jsem už potřebovala do práce a tělo je oslabené a já unavená. Naštěstí jsem nemusela moc chodit, tak se to dalo zvládnout. Milý týden v pondělí, se mi rozzářil život, vrátila se tulačka Mia. Ztratila se akorát, když jsem začala marodit a už jsem ji skoro oplakala. Měla jsem takovou radost, že jsem ji chudinku málem umačkala láskou. Hned v úterý jsem se domluvila s veterinářem a v pátek šly obě holky na kastraci. Když jsme si pro ně přijeli, tak nás doktor ujišťoval, že budou pár hodin spát. Saša spala asi 15 minut po příjezdu a Mia možná půl hodiny. Mia je všeobecně klidnější, tak s ní nebyl problém. Seděla v koutku a relaxovala. Zato Saša, když zjistila, že je doma, tak pořád koukala, kam by mohla vyskočit, takže nakonec skončila v mé náruči, aby se jí nic nestalo. Noc strávily v koupelně, protože je to jediná místnost, kde není kam vyskočit, vyšplhat a přitom si něco udělat. Další noc trávily v obýváku a v půl dvanácté jsem měla budíček, protože Saša zatoužila po mazlení. Ráno jsem byla překvapená, že domácnost neutrpěla žádnou škodu. Holky po sobě sice stále vrčí, syčí a prskají, ale nic kolem sebe neničí. Od neděle večer jsou v ZZ, kterou jsem celou přerovnala a z oleandrů udělala stěny a oddělila ji pomyslně na dva prostory. Netuším, co se jim odehrává v jejich malých hlavičkách, že jsou jak na jehlách, ale jsem ráda, že jsou v pořádku a vymýšlí nedobroty. Nechci je ještě úplně vypustit, aby se jim náhodou něco nestalo, zatím vypadají v pohodě a když mě vidí, tak se utíkají pomazlit. Před pár týdny jsem byla v Mikulově u lékaře, a protože to mám s dopravou celkem náročné, tak mám před i po čas na procházku městem. Sice přes něj jezdíme denně z práce do práce, ale do města nezajíždíme. Několik let jsme tam bydleli, tak jsem čas využila k procházce městem. Mnoho se tam za ty léta změnilo. Zvláštní je, že mi naskakovaly vzpomínky z dětství, kdy jsem tam jezdila s rodiči. V mysli jsem si vybavovala, co v které budově bylo za obchod. Jediné, co se za ta léta nezměnilo jsou klenoty a papírnictví. Ty jediné sídlí stále na svých původních místech. Překvapilo mě, že z drogérie je dnes bistro Drogérka. Před drogérií a bufetem stály autobusy. V domě se sgrafity byl mléčný bar. Měli tam úžasné šlehačkové poháry a jukebox. Vzpomínám si, že když jsem tam občas byla s babičkou, tak mi koupila ananasový pohár a dostala jsem korunu, abych si mohla přehrát desku. Pokaždé jsem si pustila Trpasličí svatbu od Plavců:-))). Čímž babička vůbec nebyla nadšená:-))). Prošla jsem se krásně upravenou zámeckou zahradou. Doufám, že se vám zimní procházka tichým a klidným Mikulovem bude líbit. Rija

                                                              Tady bývala drogérie

                                                       Zde se narodil Karel Krautgartner

                                           Tady býval bufet a měli tam výborné brambůrky:-)

                                                                  Papírnictví na rohu

                                                   Tady prodávaly sklo a později květiny

                                                                   Národní dům

                                                                       Mléčný bar