Bílá sobota

Nebojte se, neblázním s velikonocemi. Dnes ráno jsem se probudila do krásného bílého dne. I u nás na jihu nasněžilo. Je to nádhera. Tentokrát jsem vstala ještě za šera. Dala jsem si rozcvičku, na čerstvém vzduchu, s koštětem a máme kolem domu čisto. Nakrmila jsem Mášu, ta se po jídle uvelebila na pohovce a dělá mrtvou kočku, abych ji náhodou nevystrčila ven. Dosypala ptáčkům do krmítka a za odměnu si uvařila kávu. Když dopiji kávu, je to znamení pro Nelinku, že se jde ven. Původně jsem si říkala, že vyrazíme později, ale teploměr se drží nad nulou, tak abychom si té nádhery užily. Trošku jsem podcenila zimní odrost Nelinky a díky tomu, že probíhala ve sněhu, za chvíli byla plná bílých kuliček a měnila se postupně v jednu velkou kouli. Prošly jsme se tedy jen kolem rybníku a Nelinka už mě táhla zpět. Venku bylo úžasné ticho. V noci už dva dny mrzne, tak se na hladině objevil tenoučký povlak ledu a na něm nádherné praskliny. Vypadalo to, jako by někdo namaloval na led pavučinky. Vesnice se teprve probouzela. Nebyl slyšet ani ptačí zpěv. Chudáčci opeřenci, byli někde schovaní. Potkala jsem dva hrdiny rána. Nejspíš to byli vrabčáci otužilci, protože zpívali jak o život. Bylo krásně uklidňující, poslouchat jak sníh křupe pod nohami. Doma jsem musela Nelinku vyčesat, protože sníh se na ni krásně přilepil. Za odměnu dostala dobrotu a spokojeně usnula. Ranní rituály má za sebou a do oběda bude klidně odpočívat. Mě odpočinek čeká až uvařím oběd a dokončím sobotní úklid. S chutí do toho a krásnou sobotu vám všem. Rija