Poslední letošní

Než se rozloučíme se starým rokem, tak vás vezmu na notoricky známá místa, ale pořád krásná. Ráno to vypadalo na šedivý den. Ani mě to nepřekvapilo, protože to předpovídali. Než jsem se vrátila z nákupu a vypila ranní kávu, vyšlo sluníčko. Jakmile jsem si začala oblékat bundu, Nelinka už stála na značce a čekala, až ji připravím k procházce. Obešly jsme rybník a vydaly se do polí. Za slunečního svitu ani zorané pole není smutné a osvícený strom bez listí proti modré obloze, je doslova kouzelný. Bohužel i přes sluncem zalitou oblohu byl opar. Pálava byla oděna do mlžného závoje, ale i tak byla kouzelná. Kolem mě bylo takové ticho, až to působilo čarovně. Nepotkali jsme ani živáčka. Díky tomu jsem mohla spatřit na stromě osamělou sýkorku, na poli srnky. Proto se mi nechtělo ani uvěřit, když na jeden topol přiletělo hejno mlynaříků. Do nedávna jsem neměla tušení, že u nás mlynaříci jsou, ale už jednou jsem měla štěstí a mlynaříka viděla. Tentokrát jich bylo opravdu hodně. Byla jsem ráda, že jsme vyrazily tak daleko a užily si ticha a klidu. Kdyby nebyl poslední prosincový den, tak bych řekla, že vzduch voněl jarem. Na zahrádce to vypadá na příchod jara. Našla jsem venku lístky narcisek i sněženek. Rija