Hvězdná Zelená hora

Když jsme odjížděli na Vysočinu, tak jsem si plánovala vyrazit do Žďáru nad Sázavou a projít si Zelenou horu, zámek. Byla jsem domluvená s manželem, že mě ráno odveze a odpoledne si mě někde vyzvedne. Bohužel počasí mému přání nepřálo. Po obědě jel manžel nakonec se mnou. Mraky nevěstily nic dobrého, tak kdyby náhodou začalo pršet, tak se můžeme vrátit a já nezmoknu. Na Zelené hoře jsem byla jednou, asi před čtyřmi lety. Bohužel se vnitřní prostory opravovaly a nemohla jsem navštívit kostel uvnitř. Opravy sice pokračují, ale kostel byl přístupný. Měli jsme štěstí na žasnou paní průvodkyni. Na jejím výkladu bylo vidět, že dějiny vzniku kostela i jeho stavby studuje a zajímá se i o dílo významného stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichla. Tak poutavý výklad s nádechem mystična, jsem už dlouho neslyšela. Musím říct, že mě povídání tak okouzlilo, že toužím přečíst si o životě a díle Santiniho mnohem víc. Výklad proložila spoustou zajímavých fotografií. Mě nejvíc zaujal obrázek, kde jsou vidět kolem kostela hroby. Z důvodu zachování této unikátní památky, musely být hroby přesunuty na přilehlý hřbitov.  Počasí nám přálo, tak jsme sešli k zámku a v zámecké kavárně si dali výbornou kávu a ještě lepší zákusek. Zpět do Zubří jsme dojeli tak akorát, spustil se déšť. Jediné hvězdy, které manžel na astronomickém srazu spatřil, byly pouze ty Santiniho. Rija