Poslední březnový

Poslední březnový den za námi a zítra už půjdeme do práce v dubnu. Počasí se vytáhlo a teploměr se šplhal skoro k letním teplotám. U nás bylo krásných 23 stupňů. Celý víkend jsme pracovali na zahradě a opět jsme s úpravami pěkně poskočili. Včera to sice vypadalo, že budujeme hřbitov sovětských vojáků, jak prohlásil manžel :-). Osázené bylinkami a jahodami, už to tolik nepůsobí, jako hroby. Až se bylinky rozrostou a vyroste zelenina hned to bude vypadat lépe. Původně jsem koupila jen deset sazenic jahod, ale bylo jich málo, tak jsem nakonec nasadila skoro padesát. Včera jsme se osvěžili výborným koktejlem z posledních loňských jahod. Takže jen ať rostou. Rozsadila jsem i měsíční jahody. Ty se dají zobat celé léto a místo na ně je, tak ať se holky snaží. Manžel vykopal základ na podklad pod kompostéry. Rozkopala jsem jeden záhon a pokračování příště. Krásně v záhonech žloutnou narcisy. Loni jsem si nakoupila směs různých narcisů a všechny jsou stejné. No nevadí, hlavně, že kvetou. Tulipánům už vykukují poupátka, takže loni nakoupené cibulky mě potěší. Díky teplu a sluníčku jsem zprovoznila posezení na houpačce. Původně jsem měla v plánu, čalounění po zimě vyprat, ale překvapilo mě, že krásně vonělo aviváží, takže jsem vyprala jen polstry na židle, které celou zimu sloužily kočkám k povalování. Nemám to srdce, nechat je sedět na holé židli:-). Po obědě jsem houpačku hned vyzkoušela s knihou v ruce. Prý, když vydržím dvě hodiny odpočívat, tak dostanu takovou tu proutěnou s čalouněním. Dvě hodiny jsem nedala, ale pár stránek přečetla. Když se tak ohlédnu za březnem, tak se zahrádka posunula o kus dál. Tak krásný a pohodový duben. Rija

Včera

Dnes

V ranním tichu

Krásný poslední březnový den. Po ránu je venku sice chladno, což značí, že je teprve březen, ale odpolední teploty bych spíš viděla na květen. Venku je nádherně. Miluji ranní, dopolední procházky, kdy je vesnice ještě prázdná a klidná. Naše kroky s Nelinkou vedou k rybníku a pohled na klidnou hladinu je naprosto okouzlující a zároveň uklidňující. Všude kolem kvetou špendlíky a do dálky je slyšet včelí bzučení, jak se holky po zimě snaží. Všude je klid, jen jak se začínáme vracet do vesnice, je slyšet štěkot psa. Někdy i motorové nástroje, ale nějak jsem si na ty zvuky zvykla a při běžné chůzi nevnímám. Občas potkáme nějakou známou tvář, prohodíme pár slov a pokračujeme v naší pravidelné víkendové obhlídce vesnice. Miluji tyhle jarní rána, kdy se den probouzí, v křoví zpívají ptáci a je slyšet jen taková krásná harmonie duše. Pohodovou slunečnou neděli. Rija

Zahrada na konci března

Krásný páteční večer přeji. Dnes jsem měla dovolenou a užívala jsem si krásný slunečný den na zahradě. Dopoledne jsem relaxovala v kuchyni:-). Včera jsem s kolegyní byla na medvědím česneku. Udělala jsem pár skleniček pesta a ještě zbylo na základ na špenát. Ochutila jsem si pomazánku na chleba a špetku šoupla do rizota, co jsem vařila k obědu. Než jsem dokončila práci v kuchyni, pračka vyprala prádlo a sluníčko usušilo. Teď přemýšlím, jestli mám vyžehlit nebo to nechat na ráno (ráno moudřejší večera:-) ). Odpoledne jsem chvíli upravovala záhonky. Pak jsem se pustila do skládání oblouku na růže, který mi včera koupil manžel. Řeknu vám, že to byla pěkná matematika. Nakonec jsem byla ráda, že mi manžel pomohl, protože spoje byly špatně předvrtané. Nic pro blondýny:-).  Oblouk krásně pasuje k nové treláži, kterou jsem osázela už v pondělí. Škoda, že ještě nic nekvete. Těším se až treláž i oblouk krásně obrostou. Ještě jedna treláž a oblouk čekají na své místo. Zvládli jsme dovézt další materiál a koupila jsem si sazeničky jahod a lísku. K večeru jsme si opekli buřty. Byl krásný den a i v podvečer, se dalo posedět venku. Už se těším, až budeme sedět venku a pozorovat hvězdy. Vypadá to, že vyhraje postel a žehlit se bude ráno. Pěkný večer. Rija

Titanic

Skoro za minutu dvanáct jsem dnes navštívila výstavu Titanic. Ještě štěstí, že byla prodloužena, jinak bych ji nestihla. Shodou náhod, jsem poslední dobou o Titaniku dost přečetla. Momentálně čtu hodně zajímavý příběh, který začíná právě plavbou Titaniku a obě hlavní hrdinky plavbu přežily. Kniha se jmenuje Kapitánova dcera a napsala ji Leah Fleming. To byl vlastně poslední impuls, proč výstavu vidět. Musím říct, že mě úplně ohromilo, jak sugestivně je udělaná. Při procházení lodní palubou první třídy, hrála příjemná hudba. Při prohlídce kajuty třetí třídy, bylo slyšet hluk motorů a při prohlídce ledovce, mi byla zima. Ledovec byl skutečný led. Vše bylo tak skutečné, že mi běhal mráz po zádech. Byla to skutečná ukázka lidské hlouposti a nabubřelosti s tragickým koncem. Jsem ráda, že jsem výstavu ještě stihla. Rija

V tichu přírody

Mám za sebou víkend nabitý zážitky. Občas je potřeba vypnout a odpočinout si od práce. Užila jsem si krásné relaxace v přírodě. Miluji krásné stromy a lesy. Tentokrát jsem zjistila, že své kouzlo mají i stromy mrtvé. Včerejší den byla jako malovaný. Vzduch voněl jarem, sluníčko příjemně hřálo a příroda se se mnou podělila o své krásy. Načerpala jsem síly a zítra hurá do práce. Doufám, že se předpověď nepotvrdí a nebude u nás sněžit, abych se mohla věnovat zahradě. Vám přeji krásný a pohodový týden. Rija

Východ slunce nad Mikulovem

Krásný první jarní den. Musím poděkovat za komentáře, které u mě zanecháváte a za návštěvy. Nikdy mě nenapadlo, že budu někdy psát takový virtuální deník a hlavně, že budu mít vůbec co říct. Měla jsem strach, že se u nás nic neděje a že není o čem psát. Když se člověk podívá na obyčejné všední věci z jiného pohledu, tak už nejsou vůbec obyčejné a zdají se být zajímavé, krásné. Jen je potřeba dívat se na svět otevřenýma očima. Zrovna dnes se mi naskytl takový jeden všední pohled. Každý den vychází slunce, někdy je schováno za mraky, jindy pod mlhavým závojem a nejkrásnější je, když je obloha čistá. Řeknete si, že je to zcela běžná věc. Jenže pak se zadíváte na oblohu a šedivá oblaka se při vycházejícím slunci začnou barvit do růžova, červena, ruda nebo zlatava. Všechny ty barvy se roztékají po obloze a tvoří úžasný obraz. Tak přesně tohle mi obloha poskytla dnes ráno. Rudá barva se rozprostřela mezi Pálavou a Stolovou horou, při další zatáčce se objevil svatý kopeček se zámkem, a pak už jen pohled na zámecké věže zalité sluneční září. Než jsme projeli ulicí, už bylo vidět celé slunce. Viděla jsem to mockrát, ale pokaždé propadnu tomu velkému kouzlu přírody. Jen škoda, že se mi foťák odebírá do věčných lovišť. Už se těším na nový. Rija