Kočičí

Letos se naše kočičí rodinka rozrostla o malou potvůrku Mášu. Zajímalo by mě jaký čerchmant ji zplodil, protože víc jak kočka působí jak jak dravá zvěř. Je jak na klíček. Chvíli neposedí, neustále do člověka špárá, kouše a všechny kolem sebe požduchuje. Nejhůř je na tom asi kocour. Když všichni v blízkosti Náši zdrhnou, tak se připlíží k spícímu kocourovi a už je zakousnutá za krkem a chudák kocour. Máša ho okusuje, skáče po něm a chviličku mu nedá pokoj. Překvapuje, jak je trpělivý a kolik si od té malé potvůrky nechá líbit. Jakmile jeho trpělivost přeteče, začne Mášu plácat ťapkou, když nepřestane, tak se převalí a Mášu zalehne. Ta začne kňučet a chvíli dá pokoj. Někdy se ke kocourovi vrátí, jinde ji zaujme stéblo trávy nebo pnoucí se klematis. Je obdivuhodné, jak dlouho vydrží řádit. Pak někde upadne pod keř a pár hodin je klid. Večer je její energie přímo neutuchající. Opět máme krásné letní večery s kočičím večerníčkem. Prostě máme doma se zvířátky veselo. Rija