Jak se plní sen

Máté také sny, tajná přání nebo touhy. Já jich měla a mám hodně. Když se mi nějaké přání splní, tak začínám snít o něčem dalším. K mým velkým a dlouhodobým snem, byla nová kuchyň. Už při naší první rekonstrukci chalupy, jsem si představovala jakou kuchyň bych chtěla. Co si pamatuji, vždy jsem toužila po velké bílé kuchyni. Jak se postupně měnili představy o stylu domečku, tak se měnil i styl a spotřebiče, ale barva zůstávala bílá. Před časem jsem v jednom obchodě viděla retro spotřebiče. Jenže ceny byly tenkrát astronomické, takže jsem snila dál. Jak šel čas, tak jsem si říkala, že už bych tu kuchyň chtěla teď a klidně nemusí mít všechno, co jsem si vysnila. Zlom nastal letos v březnu, kdy jsem uviděla vzorek krásné dřevěné kuchyně. O barvě bylo rozhodnuto. Termín, květen. No co si taky přát k půlkulatým narozeninám, že. Bylo rozhodnuto a začalo vymýšlení, malování a skládání. Výběr spotřebičů a první vlaštovka, trouba a vaená deska, po které srdce touží. A pak už to šlo jak lavina. Dřez musí být ve stejné barvě jako trouba, aby vše ladilo. Nové spotřebiče, protože se musí zabudovat. Objednání a příprava místnosti. Když kuchyň, tak nové zásuvky. Když kuchyň, tak změna přívodu plynu. Když kuchyň, tak nové omítky. Manžel se rozhodl, že si udělá vše sám a tak v dubnu začalo velké stěhování, aby se vše stihlo. Manžel vše stihl, jen na linku se muselo chvíli čekat. Takže den D nastal teprve minulý týden. Musím přiznat, že montéři museli mít velikou legraci, když jsem mezi nimi pobíhala a srdce měla radostí až v krku. Chvíli před montáží ve mě začaly hlodat pochybnosti, jestli nebude kuchyň přeplácaná. Vše dopadlo dobře a už vařím v nových prostorách. Užívám si prostorné plochy a spousty volného místa. Ještě musím dořešit doplňky a pár detailů, ale jinak jsem spokojená a především šťastná.
Slibovala jsem manželovi, že dám chvíli pokoj, než začnu snít dál (psst, jeden velký sen už se v hlavě rodí).
A co vy? Sníte také? Krásný večer Rija

Těsně po dokončení

Zabydlená

Když dny plynou

Máme tady poslední červnový den, děti přinesly domů vysvědčení a mají před sebou dva měsíce vytouženého volna a odpočinku. Zatím žádné plány na léto nemám, ale chtěla bych víc odpočívat. Události posledních dnů mě nějak vyčerpaly a vzaly energii. A co dělám když zrovna nelítám s hadrem po domku? Chodím na procházky za vesnici. Chodíme vlastně skoro denně a většinou i stejnou trasu. Nejezdí tam auta a Nela se může proběhnout bez vodítka. Občas člověk narazí na srnky nebo zajíce a čím dál častěji potkáváme volavky nebo čápy. V každém období je cesta jiná. Stačí mraky plynoucí po obloze. Takže klidně budu trávit dovolenou doma. A co vy, jaké plány máte na letošní léto vy? Krásný červenec. Rija

Život

Je to až neuvěřitelné, ale víc jak tři měsíce jsem nenapsala ani čárku. Přitom je neustále o čem psát, ale reálný život je čím dál rychlejší. Nebo aspoň mě se tak v posledních týdnech zdá. Nějak ten venkovský život je plný aktivit, které dřív nebyly tak časté. Letošní jaro bylo prostě jaro s velkým J a já nestačím vnímat běh pulzujícího života. Od té doby, co bydlíme na chaloupce trvale, tak ji neustále zvelebujeme. Upravujeme záhonky, předěláváme dvorek a přitom si plníme i sny. Občas mě trošku potrápí záda, to abych si nemyslela, že je všechno OK. Pár dní jsem se strachovala o maminku, ale zdá se, že vše se k lepšímu obrací. Zvěřinec se nám rozrostl o jednu malou akční potvůrku a zahrádka kvete a plodí. Prostě vše je jak má být a v některém z dalších příspěvků se pokusím udělat takový menší sestřih událostmi minulých i současných dnů. Určitě se budu objevovat častěji a zavítám i k vám na návštěvu. Krásné léto. Rija